Dobrý den, paní doktorko,
chtěla bych poprosit o pomoc s mojí kočičkou Didi, která se mnou již 3/4 roku žije v garsonce. Ke mně přišla z útulku ve věku 3 měsíců (narozena asi v květnu 2014) a již od začátku byla velmi hyperaktivní.
Ráno mě vzbudí mezi čtvrtou a šestou oblizováním obličeje a divokým chováním, skákáním po skřínkách a poličkách, kousáním nohou pod peřinou, vynutí si kapsičku, pak je ještě nějakou dobu aktivní a pak si jde lehnout. Mezi 7/7:30 – 17/17:30 je doma sama (předpokládám, že většinu času prospí). Když přijdu domu, leží za vchodovými dveřmi a poslední dobou i mňouká, když odemykám. Občas je něco rozbité nebo otevřené šuplíky, vytahané a rozkousané pečivo, které si dokázala vyndat ze zavřené skřínky. Ale po mém příchodu je na čas hodná a přítulná, je vidět, že jí bylo smutno a je ráda, že jsem doma. Takto je to v podstatě každý den. Někdy je sama doma i večer, když se jdu na chvíli bavit s přáteli. Večer kolem desáté hodiny začne zase řádit: Běhá, skáče, drápe se po nábytku (televize, poličky, skříně, linka, lednička – všude, kam vyskočí a kam se dostane), otvírá šuplíky a skřínky, snaží se dostat do míst, kam nemůže, kouše nohy a ruce, škrábe, vydává kňouravé mňoukání, shazuje věci, leze do odpadkového koše a dělá bordel, leze po záclonách a závěsech, pokud je otevřená ventilačka, snaží se dostat srkz – vše dělá velice divoce a nedá se zklidnit. Pokud ji zavřu na chodbu, nahlas mňouká, škrábe po dveřích a snaží se po nich vylézt – což se jí i daří, vyleze na věšák a drápe se po zavěšeném oblečení. Před pár dny shodila celý hrnec s omáčkou dolů ze sporáku na zem. Všechny snahy i tresty k výchově jsou k ničemu.
Snaží se taky lézt do jídla a je schopna i uzmout z ruky, nenechá kohokoliv v klidu najíst – po jídle je jako ďas, jak něco cítí nebo vidí, tak po tom okamžitě jde a vynucuje si (byla by schopná to vzít i z pusy). Dostává jednou denně ¼ kapsičky, jinak má v misce kvalitní granule.
Myslela jsem, že kastrací (leden 2015) se to zlepší, ale po kastraci žádná změna nenastala, je stále stejně divoká, a teď na jaře snad i divočejší. Jsem stále poškrábaná, ráno nevyspalá, ale mám ji moc ráda. Nejspíš se nudí, ale momentálně bydlím v malém bytě a další kočičku sem nechci.
V příloze kromě fotek přikládám Váš vyplněný dotazník. Snad pomůžete. Poplatek uhradím, jakmile zašlete info.
Předem mockrát děkuji.
S pozdravem a přáním krásného dne,
L. M.
Dobrý den, paní M.,
tohle nevypadá na žádnou poruchu chování – tohle je prostě mladá aktivní kočka, která musí být dlouho sama v malém bytě.
Zkusím pár vysvětlení a doporučení podle pořadí jejích „nešvarů“, jak je popisujete v dotazníku:
To, že kočka nerespektuje Vaše snahy o výchovu, je normální. Kočkám se dost dobře nedá něco zakázat – počkají si, až se nedíváte, a stejně si vlezou, kam chtějí. Pokud nechcete mít chlupy všude, nezbude Vám, než často vysávat a na křesla pořídit nějaké snadno vypratelné potahy. A uklidit věci z poliček, schovat jídlo do lednice. Prostě nikde nesmí být nic, na čem by kočka mohla udělat nějakou škodu.
Píšete, že má Didi ohromnou chuť k jídlu a krade Vám jídlo i odpadky v koši. To souvisí s tím, že kočky musí jíst mnohem častěji než psi, mají kratší a méně objemný zažívací trakt a rychlejší metabolismus. Jsou uzpůsobeny k lovu drobné kořisti několikrát (alespoň 5x denně). Shánění potravy jim zabere většinu bdělého času. Jsou zvědavé a rády ochutnávají stále něco nového. Granule nasypané stále v jedné misce jsou pro ně málo atraktivní. Mají rády u jídla dobrodružství, proto stále slídí a ochutnávají, kradou, loví. To se dá kočce umožnit tak, že například vezmete krabici od bot, přilepíte víko páskou a do boků i do víka uděláte pár otvorů, kterými kočka prostrčí tlapku. Ukažte jí, že jí tam schováváte granulku (nebo lépe nějakou Vaši dobrůtku) a trochu ji povzbuďte, ať se snaží ji vylovit. Pak jí tam můžete nachystat těch dobrůtek více a různé druhy, až půjdete do práce. Další dobrou schovávačkou je platíčko od vajec. Ale nalepte ho k prkýnku, aby ho číča nepřevrhla. Když dáte do některých prohlubní po pár granulkách, bude je muset Didi vyndavat po jedné tlapkou, čumáčkem to nepůjde. Trochu kapsičky nebo paštiky můžete dát do hrnku v dřezu, aby ho neshodila a nerozbila, ale měla radost, že něco našla. Granulky nebo masové pamlsky se dají schovat také pod kelímek od jogurtu, nebo přímo do kelímku – ten pak musí číča porazit a granulky si vysypat. Můžete jídlo schovat také pod papír (noviny, sešit) nebo pod látkový ubrousek či starý kapesník. Jen pozor na igelitové sáčky a tašky, v těch by se mohla kočka udusit.
Když jdete sama jíst, dejte nejprve něco dobrého (třeba trošku toho Vašeho) kočce do misky. Když Vám hupne na stůl, něžně ji sundejte. A znovu. A znovu. A ještě – dokud ji to nepřestane bavit, nebo dokud se nenaštvete a nezavřete mezi Vámi nějaké dveře. Ale neokřikujte, neshazujte ji – to ji jen utvrdí v tom, že máte něco vzácného, co jí chcete upřít, a bude ještě vehementnější.
I příjem vody je u koček jiný než u psů. Kočky jsou původně polopouštní a pouštní zvířata, prapředkem kočky domácí je kočka plavá – Felis libyca, divoká kočka pocházející ze severní Afriky. Aby mohly kočky přežít v místech, kde byl nedostatek vody, přijímaly vodu především ve formě tělních tekutin drobné kořisti, kterou ulovily. Jejich ledviny jsou uzpůsobeny tak, že mají velmi dlouhé Henleyovy kličky, tedy filtrační kanálky, které filtrují moč opakovaně a využijí každou kapičku vody. Finální moč koček je tedy hustější než např. u psů. I dnešní kočky poměrně málo pijou, a když jsou krmeny suchou potravou, jejich ledviny trpí a hustá moč dráždí dolní močový trakt, vznikají tam drobné krystalky, které pak mohou ucpávat močovou trubici. Proto by kočky měly být krmeny alespoň dvakrát denně stravou bohatou na tekutiny (přidejte lžíci teplé vody do kapsičky a krmte kapsičku častěji než jednou denně). Také by měly mít přístup k „zajímavé“ vodě, aby měly chuť ji ochutnat a napít se. Dělají se kočičí fontánky, ale obvykle o ni kočka brzy ztratí zájem. Takže improvizujte – nechte vodu v konvičce na zalévání a postavte ji někam do sprcháče nebo na hadr v koupelně, aby nevadilo, když ji kočka převrhne. Nechte trochu vody v hrnkách v dřezu – v plechovém, porcelánovém, skleněném… z každého chutná trochu jinak. Když jste doma, zabavte kočku kapajícím kohoutkem, to milují a hodně se u toho napijou. I běžných picích misek by měla mít kočka více na různých místech.
Ranní a večerní zvýšená aktivita je kočkám také vlastní – loví za šera. A když se zjara prodlouží den, jsou přirozeně nejaktivnější v době, kdy je nejsnáze dosažitelná jejich potenciální kořist (ptáci, myši, netopýři), tedy pozdě večer a brzy ráno. Nejlepší je poskytnout jim výběh nebo aspoň možnost pozorovat venkovní cvrkot – voliéra, zasíťovaný balkon, mříž v okně. Pozor na ventilačku! Když do ní kočka zapadne, není schopna se vyprostit a zhmoždí si vnitřní orgány tak, že často uhyne.
Pohyb po výškách je pro kočky také normální. Mají mnoho přirozených nepřátel a potřebují se stále krýt a pozorovat a vyhodnocovat situaci. Proto se snaží lézt po střechách, hradbách, stromech apod., doma po skříních a dveřích. Umožněte jí to. Hoďte přes dveře smotanou starou deku, přivažte ji ke klikám z obou stran, aby nespadla a udělejte tak kočce šplhadlo. Na chvíli, pak ho zase zrušíte. Dejte jí ke skříni židli, ať tam snáze vyskočí a nic cestou nerozbije, můžete jí na skříni připravit nějakou dobrotu. Bude to tam pak chodit kontrolovat, jestli něco nepřibylo. Překryjte si oblečení ve skříni ručníkem nebo jiným přehozem a nechte kočce pootevřenou skříň – to je bezva schovávačka. Dřez a kuchyňská linka, popřípadě stůl, to jsou oblíbená místa pro všechny kočky. Nechte tam jen to, co může ochutnávat.
Pokud máte v bytě něco opravdu vzácného, co nemůžete uklidit a co by kočka svou aktivitou mohla zničit, zkuste Pet Corrector. Ale je třeba ho používat opravdu výjimečně a přesně ve chvíli, kdy se kočka odhodlává tu věc ničit. Pak tam můžete nechat nádobku postavenou a kočka bude mít respekt (já jsem takhle bránila fíkus, na kterém se naše Marfuška ráda v noci houpala). Jiné tresty nemají cenu, ani fyzické, ani napomínání. Rozdováděnou kočku ještě povzbudí a vystrašenou jen víc vyděsí.
Kdyby bylo Didino mňoukání neúnosné, zkuste Beaphar No Stress Spot On, jsou to kozlíkové kapky v pipetce.
Ale spíše se přimlouvám za kratší samotu – nemohla byste chodit přes poledne domů?
Asi jsem Vás nepotěšila – některé kočky, zvláště ty pocházející z venkova, jsou opravdu hodně čilé. Ale s věkem se to většinou spraví, ještě tak rok…
S pozdravem
Hana Žertová