Mám čtyřletou fenu boloňského psíka Terezu a potíž je v tom, že kouše. Nejvíc mne, ale někdy i příchozí, i když málokdy. Mne kouše, když ji potrestám za loužičku (jen mírně) nebo mi sebere pantofle a ty když chci zpět, pokouše mne velice. Posledně byla přes půl kuchyně má krev a dodnes mám černý palec u nohy. Mám ji za to kousání trestat? Nebo jí to mám promíjet? Já se bojím, že bude kousat čím dál víc. Prosím, poraďte. Já si s tím nevím rady.
Moc děkuji předem. A. G., Trutnov
Vážená paní G.,
bohužel takto na dálku a z velmi kusých informací se mi těžko odhaduje, proč Vaše fenka v určitých situacích kouše. Zkusím Vám tedy poradit alespoň pro ty případy, které jste mi popsala v dopise.
Za loužičky fenku netrestejte – ona neví, proč. Když má plný močový měchýř, prostě si musí ulevit. Nachystejte jí doma nějaký „záchod“ – prostřete jí na zem v předsíni nebo v koupelně noviny nebo savou podložku, co se používá pod ležící pacienty, aby tam mohla jít, když ji nestihnete vyvenčit. Malí pejsci musejí močit častěji než velcí, a někdy se špatně vyprazdňují, když je jim venku zima. Jestli Terezka čůrá doma, když ji tam necháte samotnou, může to být také tím, že se bojí být doma sama a čůrá ze strachu a úzkosti, to bývá docela časté. A za to, že má strach, ji přece nemůžete trestat. Ona pak tomu trestu nerozumí a ožene se, protože se brání.
Trochu jiná situace je s tím pantoflem. Snažte se, aby se Terezka k Vašim pantoflům a dalším důležitým věcem vůbec nedostala. A když už něco takového ukořistí, musíte dělat, že je Vám to jedno, že tyhle věci vůbec nepotřebujete. Čím více zájmu projevíte o její „úlovek“, tím víc si ho bude hlídat. Když takhle něco odnese do pelíšku, nevšímejte si jí, ale jděte například otevřít ledničku a chvilku se v ní štrachejte, vytáhněte něco dobrého a ochutnávejte. Když Terezka přijde, dejte jí kousek dobroty a s dalším kouskem ji odlákejte někam do předsíně, kde ji pak můžete zavřít a svoje věci si z jejího pelechu vzít tak, aby to neviděla. Nikdy s ní nesmíte o nic soupeřit. Kdyby Terezku nevylákalo z pelechu jídlo, můžete se zkusit obléknout a vzít vodítko, jako že jdete ven. Když přijde, musíte s ní ale na chvilku doopravdy odejít, jinak by Vám na tenhle trik příště neskočila. Když s ní pak přijdete z venku, nechte ji zavřenou nebo uvázanou v předsíni, a vezměte si svoje věci. Pak ji teprve pusťte.
Nikdy ji netrestejte rukama. Když už opravdu vyvádí nějaké velké vylomeniny a Vy ji přitom nachytáte (musí to být ale přesně v okamžiku, kdy se například chystá odnést Váš pantofel nebo ukrást jídlo ze stolku a podobně), hoďte jí pod nohy něco rachtavého, například dětské chrastítko, starý svazek klíčů nebo plechovku od piva nebo limonády, do které dáte pár starých mincí. Nekřičte na ni, nic neříkejte, ani na ni nekoukejte – měla by si myslet, že když krade, prostě něco přiletí, ale neměla by si to spojovat s Vámi.
S návštěvami opatrně – ať na Terezku nesahají a nesnaží se ji chovat ani jí nic brát, ať si jí ani nevšímají. Pak nebude mít důvod kousat. Kdyby přece jen dorážela, můžete ji nechat v jiné místnosti za nějakou přepážkou (třeba složený sušák na prádlo), tak aby na Vás viděla a byla s Vámi v kontaktu, ale aby nemohla nikoho ohrozit.
Věřím, že při dodržování těchto jednoduchých opatření se fenečka uklidní a přestane kousat. Bohužel se Vaším směrem asi v dohledné době nedostanu, abychom to vyřešily osobně.
S pozdravem
Hana Žertová