Dobrý den, jsem chovatelka stafordšírských bulteriérů (SBT) a mám dvě chovné feny. Loni v červnu jsem si rezervovala štěně psa (SBT) ve Francii. Komunikace s chovatelkou s Francie byla nadevše v pořádku, každý týden mi chodily fotky vybraného pejska, až na 5. Týden, to mi foto nepřišlo. Tak jsem napsala a požádala o nové foto. Na fotkách z 6. týdne mi přišlo, že pejsek je takový zanedbaný a hubený, ale brala jsem to, že to asi zkresluje fotka. V 8 týdnech jsem vyjela do Francie a moc jsem se těšila, že mého vysněného psa už budu mít doma. Když jsem dorazila k chovatelce, tak jsem se zhrozila, v jakých podmínkách a v jakém stavu štěňata byla. Všechna štěňata byla ve dvou malých neprůhledných bednách cca 50 x 65 cm, v každé bedně byla 4 štěňata. Na dně byly hobliny a v bedně nebyla ani miska s vodou. Kdybych uměla francouzsky, asi bych chovatelce něco řekla. Stav štěňat byl otřesný, všech 8 bylo podvyživených a zanedbaných. Bylo mi jich strašně líto. Kdybych se tak moc na pejska netěšila, možná bych si ho ani nevzala. Tak jsem jen zaplatila, vzala jsem dvoukilové štěně a jela domů a doufala, že pejsek nebude mít žádné následky. Když jsem po dlouhé cestě dorazila domů, pořádně jsem ho nakrmila. Neuměl ani baštit namočené granulky, a tak jsem mu je dávala do tvarohu. Za týden už vypadal jako dobře napapané štěně. Problém ale nastal, když jsem ho na noc chtěla dát do odchovny. Je to místnost 4,5 x 5,5 m velká. Začal tam strašlivě brečet a skučet, tak jsem ho nechala v obýváku, kde spím já i mé feny. Zpočátku spal na zemi v pelíšku, až do doby, kdy se naučil vylézt do postele. Od té doby spí se mnou a s fenkami. Vzhledem k tomu, že jsem nezaměstnaná, trávím většinu času doma se svými psy a odcházím sama pryč jen zřídka. Po půl roce si na mě zazvonili sousedé a stěžovali si, že pes vyje, když nejsem doma, a že se to nedá vydržet. Tak jsem zapnula webovou kameru a pejska si nahrála, a bylo to opravdu dost hrozné. Začala jsem tedy dělat fiktivní odchody a příchody, začala jsem mu kupovat plyšáky a buvolí kosti, ale ani to mu dlouho nevydrží, a protože ničí nábytek, musí být v době, kdy nejsem doma, zavřený v kleci. Aby tam nebyl sám, je tam sním jedna z mých fenek. Ale stále vyje, už jsem bezradná. Já sem se dosud nevěnovala vůbec výcviku, jen přípravám na výstavy. Nyní jsem se domluvila s kamarádem, který vede kynologický klub a dělá výcvikáře, že tam začnu chodit a s pejskem trochu cvičit hlavně poslušnost. Chci se zeptat, jestli drobný výcvik na cvičáku a dospívání pejska může změnit jeho chování a také tu separační úzkost. K uklidňujícím lékům se zatím nechci propůjčit. Pejskovi bude 28. května rok.
Předem moc děkuji za odpověď a rady.
J. N.
Dobrý den, paní N.,
bohužel dopředu se jen těžko odhaduje, které štěně bude zůstávat samo bez problémů a které se to naopak bude dlouho a pracně učit. Někdy pes nedokáže být sám vůbec. Vy jste vzniku problému trochu nahrála už výběrem štěněte z nedobrých podmínek – chovatelka se určitě nenamáhala s ním cokoli cvičit a učit ho na větší prostor než byla jeho bedna. Teď to bude chtít soustavné cvičení – úplně pomaličku ho zvykat na to, že nemá stále Vaši pozornost, i když jste doma, a že se můžete po bytě pohybovat a jemu „do toho nic není“. Učte ho na pobyt v kleci tak, aby tam byl sám – fenky mohou být s ním v místnosti. Dejte mu tam nějakou hračku, která ho hodně zaujme a dlouho mu vydrží (doporučuji Kong XL). Hračku nedostane nikdy jindy, než na cvičení v kleci, aby se na to těšil a sám se do klece hrnul. Nejdříve s ním buďte v bytě, a když uvidíte, že si v klidu hraje a nehlídá si Vás, zkuste odejít do jiné místnosti. Vraťte se ale dřív, než spustí povyk. Dobu, kdy jste od něho oddělena, pomaličku prodlužujte. Pak přidejte oblékání a obouvání, ale bez odchodu z bytu. Zase až když si zvykne tyto „odchodové rituály“ nevnímat, můžete zkusit odcházet. Nejprve na dobu pár vteřin, a zase to pomalu prodlužovat podle toho, jak pes reaguje. Nikdy by neměl začít naříkat. Jeho pobyt v kleci zařazujte několikrát přes den, vždy s hračkou a někdy přidejte „odchodová cvičení“ a jindy ho tam nechte jen pohrát. Prostě musíte ho ujistit svým chováním, že vůbec o nic nejde, nemusí mít z ničeho strach. Stejně tak při cvičení na cvičišti – podporujte jeho aktivity s jinými pejsky a s cizími lidmi, učte ho pomaličku odložení, nechte ho přidržet někomu jinému a na malou chvilku se mu schovejte atd., abyste ho zbavila té neúměrně velké závislosti na Vás. Píšete, že zatím nechcete nasadit léky. Také bych zatím nedoporučovala žádnou chemii, ale existují dva léky na ryze přírodní bázi, které by se určitě pro Vašeho pejska hodily. Je to jednak přípravek Serene-Um s tryptofanem a vitamíny, které podporují nervový systém, a pak S.O.S. bonbony na opravdu náročné stresové stavy (například Váš delší odchod) – to jsou vlastně Bachovy květy (krizová esence) s cukrem. Psi je dobře přijímají, jako piškotky, a můžete sama na sobě (když budete mít z něčeho strach nebo trému) ověřit rychlý efekt. Serene bych dávala denně, 2×1 tabletu pro velké psy, S.O.S. jen jednorázově v náročných situacích. Doufám, že Vám moje rady pomohou zbavit Vašeho krásného pejska trápení.
S pozdravem
Hana Žertová