Dobrý den paní doktorko,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc nebo spíše radu. Mám čtyřletého německého boxera. Je nadmíru agresivní na ostatní psy. Když mu některý nepadne do oka, tak do něj doráží, pokud je na volno neváhá na něj skočit. Je mu jedno, zda je to pes nebo fena. Ke štěňatům a menším psům je většinou přátelský.
Pořídila jsem si ho, protože jsem chtěla psa, se kterým bych mohla dělat sportovní kynologii. Ve vrhu to byl jediný kluk. Byl největší a nejprůbojnější. Od mala je nadmíru temperamentní a snadno vzrušivý. Miluje trénink poslušnosti a do obran dával celé své srdce.
Když dospíval, tak jsem si tohoto problému začala všímat už na cvičišti, kdy jsme se občas připojili do tzv. řadovek mezi ostatní psy. Při známce agrese vůči jiným psům mi bylo řečeno, že jej mám vycukat a pořádně jej škubnout za slabiny. Toto však v něm začalo vyvolávat větší agresi a docílila jsem akorát toho, že víc a víc nesnesl vedle sebe jiné psy. Na cvičáku byl samozřejmě poslušnější než venku. Když vyjdu z domu a potkám na ulici psa, přestane reagovat na povel „k noze“ a začne napínat vodítko, když začnu cukat, je víc rozrušený. Motivace na pamlsek nebo milovaný balonek pomáhaly málokdy. Když na něj druhý pes také štěká nebo vrčí, je už v transu. Už dále nemohu snášet to, jak venku přejímá iniciativu a neposlouchá mezi psy. Nedávno se mi stalo, že jsem jej nechala přivázaného u keře a věnovali jsme se s přítelem jeho štěněti labradora, a kolem prošla fena pittbulla. V okamžiku, kdy ji spatřil, vystartoval proti ní v závěsu s vytrženým keřem a pustil se do ní. Bývají i dny, kdy za psy jen kňučí a tahá za nimi a neprojevuje agresivitu.
Máme doma více psů. Naše smečka se skládá ze 4 labrador retrieverů (se kterými se věnujeme výcviku Working Testů retrieverů), zmíněného boxera a kříženky labradora s dalmatinem, která žije u mých rodičů. S touto kříženkou vyrůstal a společně jsem je brávala na cvičiště. U ní se agrese projevovala jen na některé fenky, které jí nebyly sympatické. Toto chování se mi u ní však podařilo odbourat, protože je podstatně klidnější. Nemohlo se stát, že se můj boxer prostě jen opičil po své parťačce a časem se z toho stal hlubší problém? Mám obavy, aby se takto nezačal projevovat i můj roční retriever, když je s ostatními psy v pohodě a je velmi snadno ovladatelný.
Jeden anglický trenér mi řekl takovou zajímavou větu: „Tvůj problém je, že máš své psy moc ráda. Já je mám rád, až něco dokáží.“
Tento pes je na mě silně fixovaný a za normálních okolností je velmi dobře ovladatelný. Se sportovní kynologií jsme bohužel museli skončit, protože trpí brachycefalickým syndromem (který byl vloni vyřešen operací měkkého horního patra) a byl u něj zjištěn růst srdečního svalu (což je u psů ve sportovní zátěži prý vcelku normální jev, jenže mému psovi se srdce zvětšuje dál).
Budu ráda za jakoukoliv radu a předem moc děkuji za odpověď.
S přáním pěkného dne
T. H.
Dobrý den,
tohle je u čtyřletého psa docela vážný problém. Jednak tam určitě hrají roli hormony. Divím se, že jste psa nevykastrovali docela, když jste operovali to nesestouplé varle. U kryptorchidů bývá agrese k ostatním psům skoro vždy, podobně jako je to u koní, a včasná kastrace bývá docela účinná, protože pes je lépe ovladatelný a méně dráždí jiné psy svým pachem i samčím chováním. S počtem vzájemných potyček se problém zvětšuje, protože pes už udělá určitou zkušenost s konkrétními soky nebo s typem psů. Pak už jde o agresi naučenou. A když se k tomu přidají ještě výchovné metody, které psovi způsobují bolest a jsou mu nepříjemné, dává je do souvislosti s potkávanými psy a je stále těžší ho zvládnout. Navíc přítomnost dalších Vašich psů a jeho postavení v jejich smečce může být také významným faktorem.
Mně se v takovýchto případech osvědčuje tzv. desenzitizace spojená s důkladným upoutáním pozornosti na psovoda. To je metoda, při níž se pes vystavuje dráždivému podnětu (jinému psovi) jen z takové vzdálenosti, aby o něm věděl, ale aby ještě neměl zájem jít do interakce. Ten druhý pes musí být na vodítku, nekonfliktní a dobře ovladatelný. Měl by se procházet ve volném prostoru. Vy dojdete tak blízko, abyste svého psa ovládala jen povely, i když bude jištěn vodítkem. Použijte ty nejlákavější pamlsky nebo aportky a chvilku si zacvičte, vesele, a pak psa odměňte a jděte pryč. Poznačte si, jak daleko jste byli od „figuranta“, a při dalším cvičení (cca za 5-15 minut uvolnění) začněte na značce a posuňte se o pár metrů (centimetrů) blíž. Stejný postup – pes se nesmí naježit, ani druhého psa zaměřit, musí být plně soustředěný na Vás. Maximálně tři cvičení v jednom dni a postupovat velmi pomalu. Kdybyste zaznamenala jakoukoli negativní reakci psa, jen kratičce ostře napomeňte NE! a hned na to dejte radostný povel, např. K NOZE a chvalte a mlsejte ostošest, jen se snažte vůbec nepoužívat vodítko, tahání za slabinu ani jiné doteky. Jen pamlsek, míček, piskáčka a povely. Kdyby to nešlo dál, je vhodné použít sprejový obojek (mohu poslat na dobírku). Nevyvolává bolest ani velký strach, jen vyvede psa z jeho soustředění na nepatřičný objekt. Má dálkový ovladač, kterým se spustí krátká sprška stlačené vody přesně ve chvíli, kdy Vy řeknete NE, nebo ještě lépe stačí sprška místo Vašeho napomenutí, aby Vy jste působila jen pozitivně, tedy radostným povelem. Pak to vypadá tak, že pochodujete, pes najednou otočí hlavu a zaměří soka, v tu chvíli šplíchnete, a jak nadskočí a kouká, co ho to pokropilo, dáte povel K NOZE a chválíte. Pes musí nabýt přesvědčení, že u Vás je vždycky dobře. Když plní Vaše povely, nic ho nepošplíchá, žádná bolest ho nečeká, naopak Vy se radujete, chválíte, mlsáte. To odpovídá i přístupu toho anglického trenéra – ukažte, že máte ráda hodného, ukázněného psa.
Do protichodu bych asi nešla, ale míjet se ze strany psovodů je podle mne reálné. Když to půjde dobře s jedním psem, požádejte jiného psovoda, pak třeba skupinu. Stále stejně pomalý postup. Kdyby pes vyrazil, nebijte ho, nekřičte, v klidu zpacifikujte a rychle odveďte, a pak uvolněte rychlou chůzí, během, hrou. Ten den už necvičte a příště začněte s větší vzdáleností.
Výsledkem by měla být dobrá ovladatelnost a nově naučená reakce na procházející psy – přidat se k noze a čekat pochvalu, pamlsek, míček. Ale v době, kdy pes nebude pod Vaším vlivem (tak jak popisujete útok na pitbulku, pobíhání ve velké vzdálenosti od Vás), musíte stále počítat s jeho agresí. To znamená, že by měl mít nasazený dobře padnoucí koš, popř. by měl být uvázán tak, aby neutekl. Snažte se, aby od nynějška žádný útok neuskutečnil, abyste se se všemi psy míjeli ze vzdálenosti, kterou toleruje. Kdyby to nebylo možné, posaďte ho včas, ještě než začne napínat vodítko, čelem ke zdi a udržte ho tam POVELY (klidně opakovanými, prokládanými pochvalou a k lidným hovorem – NE, SEDNI, dobře to děláš, šikovný kluk, co to tu máme? aportek! NE, SEDNI….. ) a Vaším rozhodným postojem a odhodláním. Prostě agresivní chování by mělo „vyhasnout“.
Snad jsem to napsala srozumitelně – škoda že nejste blíž, abychom to vše vyzkoušely. Budu ráda za zprávu, jak se s cvičením daří.
S pozdravem
Hana Žertová