Dobrý den, paní doktorko,
doufám, že jsem při čtení rubriky „Dotazy“ nepřehlédla zmínku o problému, který mě trápí…
Moje šestiletá fenka (yorkshire) často vrčí, vrčí a vrčí. Velmi často se stává, že kolem ní nemůžu ani projít bez toho, aby nezavrčela. Zpočátku jsem si myslela, že to dělá pouze v případě, kdy leží na mém tričku, ale když teď zkoumám její chování podrobněji, vidím, že to nijak nesouvisí konkrétně s mými věcmi. Leží třeba na sedačce na dece… v okruhu dvou metrů je lepší se k ní nepřibližovat. Zkoušela jsem, jak se bude chovat, když si tu deku budu chtít vzít. Kousla mě! Někdy si vleze do šatny, spí na botách nebo si stáhne z ramínka nějakou blůzku, to se potom musím předem obrnit, když se mám jít obléknout. Jen ta představa, že bude zase vrčet a vrčet. Vrčí hlasitě, zle, z očí jí svítí blesky. Přitom ale dovede být mazlivá, ráda si hraje, tahá hračku…
Pokud byste mi uměla poradit, zpříjemníte mi život. A nejenom mně.
Děkuji za Váš čas a ochotu.
J. C.
Dobrý den, paní C.,
tohle chování dobře znám, měla jsem (už před 30 lety, to je neuvěřitelné!) malou kníračku Betynku, která to dělala také, a všichni jsme byli pokousaní. Jde o takzvanou majetnickou agresi, kdy je pejskovi něco natolik vzácné, že nezná bratra a zuby nehty si to brání. Bývá to poměrně častý problém psů malých plemen (naštěstí), obvykle teriérů. V určité míře se to dá považovat za „normální“ konkurenční chování, zvláště tam, kde pejsek nemá docela jasno v rodinné hierarchii a neví, že všechno v domácnosti patří páníčkům. Ale někdy jde vyloženě o patologické chování, o přehnané lpění na některých věcech.
U Vás jde zřejmě o oboje – fenka má přístup všude, naznala, že si může kdykoli půjčit Vaše boty a svršky, a pak si své poklady až příliš vehementně hlídá.
Budete na to muset od lesa. Pomalu ale důsledně připravte fenečku o všechna privilegia, která „zneužívá“. Připravte jí několik pohodlných pelíšků na místech, kudy se neprochází a kde bude mít klid. Zpříjemněte jí je okusovacími nebo plnicími hračkami a nedovolte jí ty hračky odnést jinam. Zavřete šatnu, a kdykoli tam jdete, nechte fenku zavřenou v jiné místnosti, aby Vám tam nevběhla. Nenechte ji spát na pohovce. Když tam sedíte, mějte po ruce časopis, knížku, noviny, PET lahev apod., a jakmile se fenka jen podívá na Vaši pohovku, plácejte těmi předměty kolem sebe, abyste ukázala, jak je tam nebezpečno a nevlídno. Ale nedívejte se přitom na ni – Vy jí nic nezakazujete, vlastně ji vůbec nevidíte. Protože Vás ani nenapadne, že by si pes mohl dovolit vlézt na Vaši sedačku! Stejně tak s křeslem, postelí a dalšími pohodlnými místečky. I když tam právě nesedíte, stále si je hlídejte. Mějte po ruce pár plechovek od piva s několika drobnými mincemi nebo kamínky uvnitř, aby pěkně rachtaly, a jak si to fenka namíří k pohovce, hoďte tím směrem plechovku, ale tvařte se, že padá sama, Vy nic. Vykulenou fenku pak něžně pošlete na její místečko a můžete jí přidat nějakou malou dobrůtku. Samozřejmě když nejste doma, fenka si tam hupne. Nekomentujte to, ať si pohoví. Ale normální reakcí by mělo být honem dolů, jakmile uslyší klíče v zámku. Kdyby tam zůstala ležet a hrozila Vám, budete muset přitvrdit a pohovky, křesla, postel zabezpečit tak, aby tam vůbec nehupla (krabice, převrácené židle, zavřené dveře…).
Uvidíte, že jen tohle malé opatření Vás vynese velice vysoko na hierarchickém žebříčku a fenka bude mazlivější a „podlézavější“ – se šéfem je fajn být zadobře.
Další důležitou věcí je práce. Když budete pravidelně cvičit (aportování, pár cviků poslušnosti, nějaký legrační prvek z tance se psem apod.), fenka uvidí, že ji potřebujete, že je pro Vás důležitá. Jestli ráda mlsá, nachystejte si vždy na cvičení hrst maličkých pamlsků a odměňujte s velkou pochvalou všechno, co se jí povede. Když se něco nedaří, prostě nepřijde odměna, proběhnete se a zkusíte to znovu, trochu jinak. Žádné tresty, jen hra, pohoda. Potřebujeme vytvořit hodně serotoninu, hormonu štěstí – pro obě strany. A také potřebujeme, aby fenka byla ovladatelná povely, aby je splnila i ve vyhrocené situaci, prostě aby vznikly dobré podmíněné reflexy. V případech, kdy nepůjde praktikovat níže uvedený postup, můžete zkusit fenku prostě obvyklým povelem přivolat (koukat bokem, ne na ni) a „uzemnit“ – sedni, zůstaň.
Hlídejte si všechny své věci, které slouží fence za potenciální poklady. Jen na ně koukne, hned zakřičte, zatleskejte, něco upusťte s rachotem na zem – prostě kdykoli se bude chystat něco uloupit, spustí se kravál. Ale nedívejte se na ni, dívejte se do zdi, z okna. Vy ji netrestáte, to samo. No a když se jí přece jen podaří si něco hlídat, Vás to nezajímá, i kdyby to byly zlaté hodinky. Protože nějaké psí poklady jsou pod Vaši úroveň. Nechte ji klidně vrčet, úplně ji ignorujte, hned odejděte jinam. Vy přece máte daleko vzácnější věci: ledničku, pytlík s piškoty, vodítko, dveře od bytu… Ale nesmíte projevit opravdu žádný zájem o psa – nekoukat, nemluvit, netrestat, nepodbízet se. Prostě jdete ven a vezmete do ruky vodítko. Směrem do chodby zkusíte zavolat na fenku. Přidá se k Vám? Fajn, pak se musíte jít chvilku proběhnout. Po příchodu ji necháte zavřenou v předsíni a zlikvidujete zatím ten poklad, aby ho tam už nenašla. Náhradou jí dáte něco doubroučkého – vždy se jí musí vyplatit opustit poklad a poslechnout Vaši výzvu. Stejně tak s ledničkou – Vy tam jen tak hrabete a zkusíte ji zavolat. Nekoukáte na ni, držíte šunčičku, ochutnáváte, koukáte do zdi a čekáte, jestli si sedne před Vámi a bude mít zájem. Ano? Dáte jí kousek a se zbytkem šunky ji odvedete mimo dosah pokladu. Ten pak nenápadně, tak, aby o tom vůbec nevěděla, zlikvidujete. Když nepřijde, odejděte na chvilku z bytu, třeba s odpadky nebo nakoupit. A přijďte domů s nějakým lákadlem – míčkem, pamlskem, se kterými si hrajete, a když fenka přiběhne, nabídněte jí a odvedete ji mimo poklad.
Pozor na situace, kdy je doma rušněji (hosté, spěch, balení před cestou, úklid). V takovém případě je lepší dát fence i doma na krk obojek se šňůrou asi 2 m dlouhou. Když si něco ukořistí, co potřebujete sebrat, nebo potřebujete projít tam, kde leží a vrčí, neříkejte vůbec nic, nekoukejte na ni, ale najděte konec šňůry. Ten popadněte a jděte. To co je na konci, bude muset za Vámi. Odveďte fenku tam, kde je to bezpečné a zavřete ji tam, dokud je situace nepřehledná. Pak otevřete a už nic nekomentujte a jděte ven nebo si pohrajte – prostě buďte stále v klidu a nad věcí. NIKDY nesmíte s fenkou o nic soupeřit, jinak se dostáváte zase zpátky, ztratíte její důvěru a svou pozici.
Věřím, že i v šesti letech má fenka ještě velkou šanci na nápravu, když budete důsledná. Až budete mít příštího psa, zaveďte tahle pravidla hned od začátku, aby k rozvoji takovéhoto chování vůbec nemohlo dojít.
S pozdravem
Hana Žertová