Dobrý večer paní Žertová,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Mám 1,8ročního kokršpaněla, jmenuje se Giro, kterého jsem si pořídila na ostrově Malta, kde jsem 6 let žila s přítelem. Girovi byl přesně rok, když jsem se musela přestěhovat zpět do České republiky. Od malička jsem jako asi většina lidí musela chodit do práce a tím pádem ho nechávat doma samotného. Měl vždy problémy se samotou, vždy všude možně na podlaze vykonal potřebu, ničil a trhal věci. Když už to bylo neúnosné, nechávali jsme ho před odchodem do práce v pokoji, kde byla jen postel a kde měl přístup na balkon, který byl vždy otevřen.
I přesto potřebu vykonával a ještě k tomu se přidal opravdu strašný nářek, který byl schopný vydávat i několik hodin. Na ostrově s tím až tak velký problém nebyl, lidi tam tyhle věci berou jinak, ale tady to je už opravdu neúnosné.
Nyní bydlíme již 8 měsíců v panelovém bytě v pátém patře, kde ho nechávám přes den v předsíni. Hned po příjezdu jsem navštívila převýchovu na Kraví hoře, kam jsem s ním chodila přes půl roku. Za nehorázné peníze nemůžu říct, že jsem s převýchovou spokojená, spíš bezradná. Některé věci jako poslušnost psa v mojí přítomnosti se zlepšily, ale ty které jsou důležité k soužití, tak tam pokrok nevidím žádný. Radili mi, abych psa zavírala, nebo když něco udělal, tak mu vzala pelíšek a nebo mu nedala nažrat. Dodržovala jsem veškeré postupy, které mi byly podány, ale výsledek žádný. Několikrát mě pejsek napadl, i když jsem se nenechala a ukázala mu že se to nesmí. I tak mám pocit, že to asi není dostatečné. Každý den až do včerejška jsem umývala podlahy, a jelikož se za měsíc stěhuji do rodinného domu do vrchního patra, kde jsou pouze plovoucí podlahy a je to podnájem, tak jsem musela vymyslet nějaké řešení. Koupila jsem transportní klec. O víkendu jsem mu tam vždy dávala dobrůtky, aby měl s ní spojené jen dobré věci a klec byla otevřená. Sám si do ní šel i lehnout bylo mu tam dobře, nemá problém se tam jít najíst nebo cokoliv. Problém nastal v pondělí, kdy jsem před odchodem do práce Gira do klece zavřela. Při odchodu se s ním neloučím, klec přikryju dekou, aby měl soukromí a nic ho nerušilo, pustila jsem televizi, dostal kostičku a odešla jsem jako vždy. Všechno bylo v pořádku, než jsem se vrátila z práce což je po 9 hodinách, kde na mě čekala paní sousedka a řekla mi, že se vrátila v pět hodin odpoledne a od té doby ječí. Nevím, jestli je to přesně ta doba kdy začne, tipuju spíš tak kolem třetí hodiny, kdy už by asi chtěl jít ven a nebo se nudí.
Takže pokud je na volno, tak demoluje byt a počůrává se, a pokud je zavřený, tak ječí. Sousedi na mě tak 3 měsíce zpátky zavolali už i policii.
Opravdu si nevím rady, jsem na to sama, do práce chodit prostě musím, finančně je zrovna on pro mě hodně náročný a další kurzy nebo převýchovy si prostě dovolit nemůžu.
Dnes když jsem se vrátila z práce jsem ho vzala hned ven a jeli jsme na veterinu, abych se s paní doktorkou poradila co a jak dál. Doporučila mi nějaké prášky na uklidnění a feromonový obojek, který si zítra vyzvednu. Nyní má problémy ze štítnou žlázou, které již měsíc a půl léčíme Forthyronem. Také mi doporučila, abych Vás kontaktovala a zeptala se na radu.
Již teď vím, že výběr rasy byl asi špatný z důvodu pracovní vytíženosti, ale pryč ho dát nechci. Jen potřebuju vyřešit dvě věci, aby zvládal samotu a druhá je , že vyjíždí po všech psech když jsme venku na procházce.
Budu Vám moc vděčná za odpověď.
S přáním pěkného dne
L. J.
Dobrý den,
tohle je bohužel problém, který nemá snadné řešení. Váš Giro je vážně nemocný – trpí velikou úzkostí a strachem, když má zůstat sám. O tom svědčí jak to časté močení a kálení (ve strachu povolují svěrače), tak i ten nářek. Tato porucha, je-li takto vážná, se nedá řešit „převýchovou“ (to byly zbytečně vyhozené peníze), ale pouze soustavnou léčbou. Ovšem prvním předpokladem úspěšné léčby je, že pes alespoň po určitou dobu (v řádu měsíců) nebude vůbec zůstávat sám. Je to jako kdybyste chtěla léčit omrzliny a dál pobývala celé dny v mrazu. Takže klienti to řeší buď tak, že berou psa všude s sebou, a když to není možné, nechávají ho u příbuzných či známých, kteří jsou ochotni se o něj postarat, eventuálně jej vozí na celý den do psí školky, kde psa pohlídají profesionálové a dělají mu společnost. Až když je tato část terapie vyřešena a pes se trochu uklidní a nepanikaří při každém náznaku Vašeho odchodu, začne se s desenzitizačními cvičeními, při kterých se pes učí nereagovat na Vaše „odchodové rituály“. K tomu se podávají léky, které tlumí strach a úzkost. Před tím je třeba nechat psa vyšetřit, zda má v pořádku srdce, játra a ledviny a netrpí epilepsií. Pak se teprve velice pomaličku pes učí tolerovat samotu. Takto těžce postižení psi se však zpravidla nikdy nenaučí snášet samotu delší než cca 4 hodiny, to znamená, že je nemyslitelné, abyste od Gira odešla na 9 hodin, i po provedené dlouhodobé terapii.
Takže Vám doporučuji zvážit, zda si při svém způsobu života můžete dovolit takto postiženého psa mít, nebo bude lepší mu najít nový domov u příbuzných či známých, kteří s ním mohou být doma stále nebo alespoň tak, aby nebyl sám déle, než bude schopen se naučit. Jinak bude Vaše soužití nekonečným stresem jak pro Vás, tak pro psa a samozřejmě i pro okolí.
S pozdravem
Hana Žertová