Nespolupracující rozčilené kočky vehementně se bránící každému pokusu o vyšetření či ošetření dokážou veterinářům pořádně zkomplikovat práci… Takovýchto problémových kočičích pacientů jsou podle naší ankety přesně dvě třetiny.
Anketa, která měla za úkol zmapovat chování českých koček ve veterinárních ordinacích a odhalit, co má na jejich strach z veterinárního ošetření největší vliv, byla spuštěna 27. 10. 2013 a uzavřena 7. 2. 2014, běžela tedy přibližně 3 měsíce. Zúčastnilo se jí celkem 45 respondentů; byli to především čtenáři časopisu Naše kočky a náhodní návštěvníci webové stránky www.hanazertova.cz, na které byl umístěn anketní dotazník.
Shrnutí odpovědí na anketní otázky
Na první otázku, zkoumající, zda se kočka bojí veterináře, odpovědělo kladně 30 majitelů koček, tedy přesně dvě třetiny.
Druhá otázka, na kterou respondenti odpovídali, se týkala prostředí, ve kterém žije jejich kočka. Předpokládali jsme, že kočky s volným přístupem ven budou odolnější vůči stresu ze setkání s novým prostředím a cizími lidmi. Z odpovědí vyplynulo, že 18 koček (40 %) má k dispozici výběh a z nich se bojí veterináře jen 8 (44,4 %). Bez možnosti výběhu je chováno 27 koček (60 %), z nich se veterináře bojí 21 (77,7 %). Náš předpoklad se tedy plně potvrdil.
Ve třetí otázce respondenti odpovídali na to, zda se zúčastňují se svou kočkou výstav. Předpokladem bylo, že kočky zvyklé na cestování a pobyt v cizím prostředí plném jiných koček a lidí, které bývá spojeno i s určitou nervozitou, budou lépe tolerovat veterinární vyšetření. Pouze 4 respondenti odpověděli, že svou kočku vystavují, a žádná z těchto koček se u veterináře nebojí. Předpoklad se tedy potvrdil stoprocentně.
Čtvrtá otázka zněla: Jak často chodíte k veterináři? Předpokladem bylo, že páníčci s kočkami, kteří se veterináře bojí a vyšetření je pro ně velice stresující, budou navštěvovat ordinace méně často. Ukázalo se, že více než dvakrát ročně navštíví veterináře 10 respondentů a z toho se 6 koček bojí. Jednou až dvakrát ročně přijde do ordinace 30 respondentů, z toho 19 koček (63,3 %) se bojí. Méně než jednou ročně chodí k veterináři 5 majitelů a všechny kočky z této skupiny mají z veterináře strach. Předpoklad se tedy opět potvrdil. Údaje mohou být navíc ovlivněny tím, že kočky, které navštěvují veterináře často, tam nechodí jen na běžná vyšetření a očkování, ale bývají vážně nemocné a jejich ošetření je spojeno s nepříjemnostmi a bolestí.
V páté otázce jsme testovali, zda majitelé nakupují u veterinářů také pamlsky a krmivo. Přepokládá se, že když má majitel kočky stresující zkušenost s veterinárním vyšetřením svého zvířete, bude krmiva a pamlsky nakupovat raději v zooshopech. To se plně potvrdilo – krmiva chodí k veterináři nakoupit jen 6 respondentů (13 %). Tento údaj může být ještě zkreslen tím, že některé kočky potřebují speciální veterinární dietu, kterou není možné zakoupit v běžných obchodech.
V šesté otázce šlo o to, zda se majitelé mohou na vyšetření předem objednat, tak aby nemuseli sedět dlouho s nervózní kočkou v čekárně. Očekávali jsme, že v případech s možností objednání bude méně bázlivých koček. Z odpovědí vyplynulo, že valná většina majitelů má dnes možnost se na vyšetření objednat: 42 respondentů (93,3 % ) uvedlo, že se na vyšetření objednávají, z toho se veterináře bálo 28 koček psů (62,2 %). Jen 3 klienti nemají možnost se objednávat a všechny jejich kočky se veterináře bojí.
Sedmá otázka se týkala uspořádání čekárny. Ptali jsme se, zda je prostor rozčleněn tak, aby kočky nepřicházely do kontaktu s psími pacienty. Předpokládáme, že mají-li kočky určité soukromí a klid před vyšetřením, nebudu tolik vystresované. Oddělená místa pro psí a kočičí pacienty byla jen v jedné jediné čekárně, a kočka, která tam chodí, se veterináře nebojí. Předpoklad se tedy opět alespoň náznakem potvrdil, škoda, že nebylo respondentů více.
Osmá otázka zkoumala, zda kočky vykazují v ordinaci silné obranné reakce. Předpokládáme, že kočky, které se veterináře nebojí a důvěřují mu, se při vyšetření nebrání a dokážou spolupracovat. „Hodných“ koček bez obranných reakcí bylo 24 (53,3 %), přestože více než polovina z nich (13) se veterináře bojí. Obranné reakce pouze při bolestivých zákrocích vykazuje 15 koček (33,3 %), z nich se 11 (73,3 %) bojí, a „zlých“ koček, které na veterináře pouštějí hrůzu, bylo 6, všechny mají z vyšetření strach. Předpoklad se tedy opět potvrdil – frekvence obranných reakcí souvisí se strachem.
V devátém dotazu jsme testovali, kolik veterinářů dokáže svým klientům poradit s přepravou a ošetřováním kočky bez násilné fixace. Předpokládáme, že kočka, se kterou se zachází klidně a bez násilí, se nebude bát a vykazovat obranné reakce. Poradit dokáže 31 veterinářů (68,8 %), přesto se u nich bojí 16 koček (51,6 %). Dalších 14 veterinářů svým klientům s manipulací neradí – ovšem u těchto kolegů mají strach všechny kočky (14).
Poslední otázka zněla: Dokáže vám váš veterinář poradit i s jiným nevhodným chováním vaší kočky? Předpokládáme, že veterináři, kteří dobře znají chování koček, si s nimi budou i lépe rozumět. Je potěšitelné, že téměř dvě třetiny veterinářů (27) již dokážou svým klientům poradit s nevhodným chováním kočky. U takovýchto kolegů se přesto v ordinaci bojí 14 (51,8 %) koček. Záporně odpovědělo 18 respondentů a v 16 takovýchto případech (88,8 %) se kočka svého veterináře bojí. Opět se předpoklad výrazně potvrdil.
Co napověděly výsledky?
To, že se dvě třetiny koček bojí návštěvy veterináře, jistě stojí za trochu snahy tento stav zlepšit. Anketa ukázala, že méně strachu mají kočky s přístupem ven, nejkurážnější jsou kočky, které jezdí na výstavy. Tam vidím rezervu pro chovatele a majitele: Nemusíte vyhánět kočku na ulici ani s ní jezdit na výstavy. Jen dbejte na správnou časnou socializaci, seznamujte kotě s cizími lidmi, berte je občas ven v přepravce, v kočárku nebo na postroji, svezte je autem. Čím dříve a čím více takovýchto zkušeností kotě získá, tím bude odolnější vůči stresu z cizího prostředí a manipulace.
Další rezervy jsou v ordinacích samotných – objednávání by u kočičích pacientů mělo být samozřejmostí. A nějakou přepážku, třeba jen paraván nebo květinovou stěnu, která by poskytla kočce soukromí a klid, je možné pořídit i do malé čekárny. Investice času a energie věnovaná komunikaci s klienty o specifikách chování koček a předvedení nenásilných fixačních technik se veterináři brzy vrátí. S klidnou kočkou je přece radost pracovat!
Děkuji všem respondentům za jejich účast v anketě a za upřímné odpovědi.
Hana Žertová