Dobrý den, paní Žertová,
mám na Vás prosbu, jestli byste mi mohla moct, jak odstranit nebo zmírnit strach našeho psa při vyvážení kontejnerů se sklem. V posledním roce jsem si všimla, že pokaždé, když u nás vyvážejí kontejner se sklem a náš pes kříženec rhodeského ridgebacka (5,5 let) slyší, jak je kontejner vysypáván na popelářské auto, má z toho strach a zaleze do koupelny, začne se třást. Můžu ho lákat na jakékoliv laskominy, zavřít koupelnu, prostě se tam chce schovat. Může tento zvuk už slyšet v dálce a hned se jde schovat. Tento týden to slyšel i při ranní procházce. Okamžitě dal uši dozadu, ocas mezi nohy a chtěl jít domů. I když jsem ho uklidňovala, že se nic neděje, trošku se zklidnil ale pak už táhl domů.
Dříve jsme u něj takové chování nepozorovali až poslední 1-2 roky. Psa máme od jeho 6 týdnů. Nikdy nebyl v hlučném prostředí a nic se v jeho blízkosti nerozbíjelo. Žijeme ve městě, takže na jiné zvuky je zvyklý. K lidem je přátelský, akorát nemá rád psy (samce), s fenami vychází. Jinak se chová normálně. Bázlivý není.
Na internetu jsem o tomto problému nic bližšího nenašla. Už jsem kontaktovala i místní firmu, která zajišťuje svoz skla, v kterých termínech a jakých intervalech je sklo vyváženo.
Předem Vám moc děkuji za radu a odpověď, co můžeme udělat, aby to pro něj bylo méně stresující.
A. Ž.
Dobrý den,
často se stává, že pes, který se nikdy ničeho nebál, najednou právě kolem 6. roku začne mít strach například z bouřky, meluzíny, ohňostroje nebo z jiných zvuků, ale i ze samoty, právě pokud byla někdy spojena s takovýmto strachem. Přisuzuje se to mimo jiné ochabování zraku a naopak přecitlivělosti smyslů jiných (hmatu – citlivost k doteku a manipulaci, sluchu – řinčivé a třaskavé zvuky). Kolem 9. roku, kdy u většiny psů větších plemen již sluch také ochabuje, se pak přecitlivělost ke zvukům zase mnohdy vytrácí.
To, že jste kontaktovali firmu na odvoz skla, je fajn. Nejlepší by totiž bylo vyděšení psa předcházet a v době, kdy se sklo sváží, být někde daleko. A vzhledem k tomu, že jde o konkrétní strach, je pak možné začít pracovat na desenzitizaci. To znamená napodobit ten řinčivý zvuk v takové dálce nebo tak mírně (zacinkat na skleněnou láhev nebo zavařovačku například vidličkou), aby ho pes zaregistroval, ale nebál se a nesnažil se schovat. Takže začala bych s lahví a vidličkou, velmi lehce, bez koukání na psa, jen jako mimochodem. Měl by se jen ohlédnout nebo nastražit uši. Nechte oba předměty někde na stole, a kdykoli procházíte, cinkněte. Nic neříkejte, psa jen poočku pozorujte. Tři dny po sobě, až mu to docela zevšední. Pak zkuste cinknutí dvou sklenic o sebe, úplně stejným postupem. Kdyby se pes lekl a chtěl se schovávat, sklenice ukliďte, ten den už necvičte, a nazítří se vraťte k vidličce. Až se docela uklidní, zkuste zase dvě sklínky, ale tišeji… Až začnete řinčet více a pes bude pořád klidný, můžete cinkání začít spojovat s pamlskem: Tiché cinknutí – nabídnutí pamlsku. Mnohokrát denně, až na cinknutí začne sám přibíhat a hledat pamlsek. Pak můžete zase začít přidávat na intenzitě. Po celou tu dobu by neměl zaslechnout odvoz skla. Až bude řinčení doma spojovat s radostným mlsáním, zkuste jít se sklínkami ven a opakujte celé cvičení od začátku – je to jiné prostředí, i tam si musí na řinčení zvykat pomaličku. Pak zkuste v době, kdy se vyváží sklo, jít tak daleko, aby řinčení bylo taktak slyšet, cinkejte sklínkami a mlsejte, hrajte si, chvalte. Když ztuhne a bude se bát, jste moc blízko, příště jděte dál. Nakonec zkuste zůstat doma, když se vyváží, zavřít pořádně všechna okna, pustit nahlas televizi a jak zaslechnete řinčení, vezmete sklínky, na které je pes už zvyklý, a cinkáte a mlsáte a chválíte… Koupelnu nechte otevřenou, musí mít pocit, že se má kam schovat. Možná tam vběhne pro jistotu, ale měl by mu zůstat zájem o pamlsky, neměl by tam už být třes a vytřeštěné oči.
Kdyby se cvičení nedařilo, bylo by dobré kontaktovat Vašeho veterináře (pokud má trochu zkušenosti s terapií chování) a požádat ho anxiolytika. To jsou léky, které mírní strach. Nedají se používat dlouhodobě, protože na ně vzniká brzy závislost, ale jednou týdně před svozem skla se dají snadno podat a strach psa je pak menší. Neřeší to sice podstatu, tu vyřešíte (nebo taky ne) tím dlouhodobým a pomalým cvičením, ale pejskovi se trochu uleví, neprožívá strach tak panicky. Léky na přírodní bázi bývají při takto silném konkrétním strachu málo účinné. Je možné zkusit homeopatický lék Aconitum v ředění 5 nebo 9 CH, asi 4-5 globulek těsně před svozem, popřípadě i poté, pokud si je pes vezme (nejlépe přímo do huby nebo rozpuštěné v trošce vody).
Více o psím strachu a jeho řešení najdete v knížečce Když se pes třese strachy.
S pozdravem
Hana Žertová