Dobrý den paní doktorko,
mám na Vás dotaz a doufám, že mi poradíte.
Mám šestiletou fenku westíka. Asi před dvěma lety jsem s ní byla na návštěvě u známé, má fenu německého ovčáka. Když jsme tam přišly, zavřela ji do ohrady, samozřejmě na nás štěkala, a najednou tu ohradu přeskočila. Chtěla si hrát, neublížila by. Ale moje fenka se jí tak strašně lekla, utíkala před ní a kničela celou dobu, než jsme odchytily fenu mé známé. Od té doby se moje westice bojí velkých psů. Když ji venčím a proti nám jde velký pes, skočí mi do náruče.
Poraďte mi, prosím, jak ji zbavit strachu z velkých psů.
Děkuji za odpověď.
J. I.
Dobrý den,
u šestileté fenky to nebude snadné napravit, zvláště když problém už trvá dva roky. Důvěru k velkým psům asi fenečka nebude mít nikdy. Ale měla byste ji naučit správnou reakci v případě setkání s velkým psem a dá se zkusit i tzv. desenzitizace, tedy pomalé odstraňování strachu s pomocí klidného velkého psa někoho z Vašich známých.
Nejprve tedy k běžnému setkávání se psy na ulici nebo v parku:
Naučte fenečku dobře povel K NOZE, nejlépe docela bez vodítka. Někde na chodbě, na dvoře, pak na louce, kde nikdo není. Vezměte do ruky neodolatelné pamlsky (maličké kousky tvrdého sýra, sušeného masa apod.), dejte jí ochutnat, a jak začne mít pořádný zájem, svižně pochodujte, ukazujte levou rukou mlsík a jakmile se přidá vlevo vedle Vás, dejte jí okamžitě kousek dobrůtky a řekněte K NOZE. Pomalu upravujte postup tak, že se rozejdete a řeknete povel, pochválíte a až po pár krocích odměníte. Musíte to nacvičit jako podmíněný reflex – jakmile fenka uslyší K NOZE, musí se přidat k Vaší levé noze, kdyby tratary padaly, protože se jí to vždycky vyplatí. Netrvejte na tom, aby šla přesně vedle holeně jako na cvičišti, stačí, když se drží vlevo ve Vaší těsné blízkosti. Kdyby nefungovaly pamlsky, kupte novou pískací hračku, nejlépe nějakého měkkého malého plyšáčka (úžasné jsou k tomu hračky Skinneeeze – jen kožíšek s piskátkem, snadno se smotají do kapsy a psi z nich šílí – ráda pošlu). Hračku jí nedávejte volně na hraní, jen za odměnu krátce potahat, ať je jí vzácná a hodně o ni stojí. Pak můžete směle do parku. Koukejte pozorně kolem a Vaši fenku dejte vždy včas na vodítko, ještě než sama uvidí psa. Pak jí dejte povel K NOZE a dbejte na to, ať je soustředěna na povel a na Vás, jděte svižně, nezastavujte se, nezpomalujte – cizí pes se Vás vůbec netýká, Vy přece právě cvičíte naučený cvik K NOZE a na to se obě soustředíte. Kdyby se fenka schovala za Vaše paty, nechte ji tam, to je v pořádku, ale jak psa minete, hned zase zavelte K NOZE, pochvalte, mlsejte, smějte se, rozběhněte se – prostě sebe i fenku uvolněte a radujte se, jací jste pašáci. Když budete důsledná, fenka se brzy naučí schovat se vedle Vás nebo za Vaše paty pokaždé, když bude nejistá, a nebude nikam prchat a skákat Vám do náručí. Kdybyste potkaly volně pobíhajícího velkého psa, postupujte stejně, jen při jeho pokusu o přiblížení vykročte rázně proti němu, roztáhněte dlaně a řekněte mu ošklivé NE! (MAZEJ!). Musíte působit přesvědčivě, aby ho přešla chuť Vaší fenečku zkoumat. Tím jí ukážete, že ji dokážete ubránit a že vedle Vás nebo za Vámi je naprosto v bezpečí.
Máte-li možnost domluvit se s někým, kdo má velkého hodného psa, poproste ho o spolupráci. Cvičení by se mělo dělat denně, ale samozřejmě záleží na Vašich i jeho časových možnostech. Jde to dělat tak, že pes se na vodítku prochází v takové vzdálenosti od Vás, aby ho fenka registrovala, ale nebála se a byla schopna s Vámi komunikovat a cvičit. Projděte se s ní několikrát rovnoběžně s druhým psem, s povelem K NOZE, pochvalou, mlsáním. A konec, pryč. Udělejte si značku, kde jste byly, a zítra zkuste o půl metru či metr blíže k psovi. Zase minutku cvičení, pauzu, další minutku cvičení a pryč. Postupně zkracujte vzdálenost a prodlužujte dobu cvičení, ale fenka se nesmí začít bát, musí být uvolněná, veselá. Kdyby se něco zvrtlo, vraťte se zpátky.
Cvičení se dá dělat i jinak: Stojíte a máte fenku vedle nohy. Cizí pes přijde s paničkou a zastaví se v takové vzdálenosti, aby ho Vaše fenka viděla, ale ještě se nebála. Pes si na chvilku sedne a odejde. Vy se s fenkou bavíte, chválíte, a jakmile pes odchází, smějete se a radujete. Fenka by si měla uvědomit, že když zachová klid a soustředí se na Vás, pes sám odejde. Zase se zkracuje vzdálenost a prodlužuje doba expozice, tedy doba, kdy cizí pes sedí, popřípadě se prochází před Vámi.
Kdyby se nedařilo a fenčin strach byl stále příliš velký, než aby se soustředila na cvičení, bude dobré si domluvit schůzku a naordinovat jí nějaké léky proti strachu, které jí začátek cvičení usnadní.
Více o strachu a jeho odstraňování se můžete dočíst v mé knížce Babo, raď! Když se pes třese strachy.
S pozdravem
Hana Žertová