Dobrý den, omlouvám se, že obtěžuji, ale vyskytl se mi malý problém s mým kocourkem. Je asi 3,5letý a je to od přírody lovec. Bydlíme v baráčku hned vedle sousedů, kteří mají zahradní jezírko a bohužel i s rybičkami. Rybičky teď začaly mizet a u jezírka vídávají mého kocourka. Sousedi značně nechápou, že lov je jeho přirozený instinkt. Už padaly i věty o otravě. Proto hledám jakoukoli radu, jak ho odnaučit lovit ryby, nebo alespoň chodit k sousedům.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem E. K.
Dobrý den, paní E.,
ano, lov (dokonce i ryb) je přirozeným instinktem koček. Proto bohužel není způsob, jak jim to rozumně vymluvit. Nezbývá, než kocourovi zabránit ve vstupu na pozemek sousedů. Ovšem to také není snadné – kočka se protáhne kdejakou škvírou nebo přeleze či přeskočí s pomocí keřů a stromů. Nepomáhají ani elektronické ploty, ani nástavby plotů z drátů ohnutých směrem dovnitř (na psy to někdy účinkuje, na kočky většinou ne). Jediné, co bývá účinné, je nepříjemný povrch kolem jezírka (nějaké ostré hrany či bodce – jako proti hnízdění holubů, ale v několika řadách, aby tím kočka neprošla a nepřeskočila to. Jenže to samozřejmě nemůžete po sousedovi chtít. Takže jediným účinným opatřením je nenechat kocoura běhat volně a opatřit mu zastřešenou voliéru, kde bude mít nějaké šplhadlo (strom) a odpočívadla a skrýše, přístřešek a boudičku jako ochranu před deštěm či slunkem, vodu, záchod, a nejlépe i volný přístup do domu přes nějakou trubku, rouru apod.
Jestli je se sousedem rozumná řeč, zkuste se s ním domluvit, aby když uvidí kocoura u jezírka, překvapil ho nějakým hrozným hlukem nebo ho pokropil vodou z hadice. Ale myslím, že kocour si pak pouze dá pozor, aby ho nikdo na jeho výpravě neviděl. Od lovu a od vstupu na sousedův pozemek ho to neodradí. A je třeba si uvědomit, že Vy za chování kocoura odpovídáte a takto se jeho prostřednictvím dopouštíte „poškozování cizí věci“, což není legrace. Ve srovnání s náhradou škody a případných soudních tahanic přijde vybudování voliéry určitě levněji…
Je mi líto, že nedokážu poradit lépe.
S pozdravem
Hana Žertová