Dobrý den,
máme psa vlčáka starého dva a půl roku. Je naprosto zdravý, poslušný a nebojíme se, ani když se kolem něho pohybují děti. Ale jeden velký problém tu je: Není skoro v lidských silách ho nechat očkovat.
Při posledním nedávném očkování to dopadlo katastrofálně. Pes již na dálku pozná, o co jde, a začne hrozně vyvádět. Je téměř schopný se uškrtit na vodítku a brání se. Nevíme, kde se ten strach v něm vzal, ani jako štěněti se mu nic nestalo. Toto očkování dopadlo tak, že jehla se ohnula a veterinář musel ošetřit mého otce, protože pes mu v tom afektu pokousal ruce. Ale když bylo po všem, pes k otci přišel a lísal se, jako by se mu za to omlouval, bylo na něm vidět, že si uvědomuje, co provedl. Je to miláček rodiny, ale vůbec si nevíme rady, jak provést další očkování.
Prosíme tedy o váš názor a popřípadě radu, jak toho našeho mazlíčka očkovat. Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem S. K.
Dobrý den, paní K.,
z Vašeho mailu není zřejmé, kde k očkování došlo, zda v ordinaci nebo na nějaké hromadné vakcinační akci. Strach Vašeho psa zřejmě souvisí právě s prostředím, popřípadě s lidmi kolem vakcinace, protože aplikace vakcíny pod kůži nijak bolestivá není. Zkuste se zaměřit na pár následujících bodů:
1. Naučte psa nosit náhubek. Nějaký pohodlný, aby netlačil a netísnil, ale dobře seděl. Stačí každý den chviličku. Nasazujte mu ho venku na vycházce – nikdy v souvislosti s nějakým ošetřováním nebo bolestivou manipulací.
2. Naučte psa dobře základní povely (SEDNI, LEHNI) – s pamlsky, formou hry, ale opět denně cvičit, aby vznikl dobrý podmíněný reflex. Cvičte nejen doma a na běžných vycházkách, ale postupně zajděte i na rušnou ulici, na nádraží apod., a tam všude se snažte upoutat pozornost psa na sebe (pamlsek v ruce) a dát mu patřičný povel.
3. Zvykejte psa na manipulaci. Denně jej alespoň trochu vyčešte, otřete nožky, jemně prohmatejte uši, sáhněte i na ocas – vše v klidu, s pochvalou a odměnou. Zkoušejte udělat na kohoutku nebo na hřbetě řasu z volné kůže (jemně!) a chviličku ji podržet (tam se aplikuje vakcína).
4. Přineste si pár injekčních stříkaček (bez jehly). Nejprve je nechte jen ležet psovi na očích. Když mu nebudou vadit, zkuste některou naplnit sladkým jogurtem nebo mlékem a stříknout obsah psovi na jazyk. Měl by si začít spojovat stříkačku s mlsáním, ne s bolestí a strachem.
5. Pokud se vakcinace odehrála venku, hromadně, už na takovou akci nechoďte a zajděte raději k veterináři.
6. Jestli se to stalo u veterináře, změňte ordinaci. Domluvte se s doktorem, a kdykoli budete mít čas, zaveďte nebo zavezte psa do čekárny, tam se otočte a hned odejděte. Psa pochvalte a dejte mu nějakou velice vzácnou dobrůtku. Čím častěji čekárnu navštívíte, tím lépe. Ale dlouho tam s ním nic nedělejte, jen pomaličku prodlužujte dobu, kdy tam jste. Až přestane bezhlavě prchat, zkuste si sednout, nabídněte mu pamlsek přímo tam. Pak se zas domluvte s doktorem a zkuste vejít i do ordinace – doktor by měl stát někde bokem, nikoli ve dveřích, a neměl by se vůbec na psa dívat. Postupně může zkoušet na psa promluvit, nabídnout pamlsek, pohladit… A Vy zkuste praktikovat v čekárně i v ordinaci nacvičené povely.
7. Pokud panický strach psa z veterináře nepůjde odstranit výše popsaným způsobem (dejte tomu čas – i několik měsíců), nezbývá než milého pejska přelstít. Vejdete do ordinace nebo alespoň do čekárny, doktor si nachystá vakcínu a Vy odcházíte tak, abyste byli ve dveřích první Vy a pak pes. Když je hlava a krk psa už ze dveří venku, sestřička rychle přivře dveře, Vy držíte vodítko, doktor píchne psa do zad a jdete domů. S pochvalou a odměnou… Vše rychle a v naprostém klidu, bez donucování a mordování.
8. Je-li strach psa z veterinářů natolik velký, že chození do ordinace nepůjde nacvičit, můžete pozvat veterináře k Vám. V klidu v kuchyni u kafíčka si nachystá vakcínu, pes se může motat kolem (s předem nasazeným košem). Pak psa odvádíte ven, přivřete dveře… atd. Pak ale psa někde zavřete, aby veterináře nevyprovodil ve zlém.
Nedávno jsem řešila podobný případ – šlo o dvouletou borderkolii, která na sebe nenechala sáhnout ani paničku, natož veterinářku. Koš nebylo možné jí nasadit, stále se oháněla zuby. Čekalo ji očkování a panička si nedokázala představit, že by ji po nedávném hysterickém zážitku znovu vzala do ordinace.
Dnes mi přišel e-mail, který mi udělal ohromnou radost. Dokazuje, že i zdánlivě nemožné věci se mohou podařit, má-li člověk dostatek trpělivosti a citu. Přikládám tu dobrou zprávu pro Vaši inspiraci:
Dobrý den paní doktorko,
chtěla bych Vám touto cestou poděkovat a informovat Vás, jak se nám daří.
Byli jsme ve Vaší poradně v Bystrci v únoru tohoto roku s borderkou Ellie. Problém byl, že se nechtěla nechat prohlédnout ani ode mě, ani od naší paní doktorky. Vždycky vrčela, cenila zuby a kousala, když jsem se chtěla jen podívat do ucha, prohlédnout bříško a vůbec při všem. Můj největší strach byl, že se blíží očkování, a jak to zvládneme bez toho, aniž bych byla pokousaná já nebo paní doktorka. Zvláště po zkušenosti, kdy se paní doktorka pokoušela ostříhat drápky.
Tak očkování už máme za sebou. Bez jediného zavrčení. Ellie si téměř ani nevšimla, že ji paní doktorka očkuje. Jen se ohlédla, co se to tam vzadu děje, ale když jsem jí řekla, hned se zase pilně věnovala mlsíkům.
Hned po návštěvě u Vás jsem Ellie začala učit různé doteky, které jsem spojila s povely. Takže když teď řeknu „uši“, tak ví, že se budu dívat do uší atd. Pokud Ellie vrčela a cenila zuby, tak jsem řekla ostré „ne“, a hned jak zuby schovala, jsem ji odměnila.
S náhubkem to bylo trošku těžší a zvykání na něj trvalo trošku déle. Měli jsme pořád plastový, který jde lehce sundat. Když se Ellie naučila, že u nasazování náhubku se nekouše a nevrčí, tak jsem ji vzala do obchodu, koupila kovový náhubek, který dobře sedí a od té doby ho krásně nosí.
Asi 4 týdny před očkováním jsem začala s Ellie chodit na „procházky“ do veterinární ordinace. Nejdřív si jí paní doktorka vůbec nevšímala, pak ji pomalu začala hladit a dávat mlsíky. Na poslední návštěvě paní doktorka vyzkoušela vyšetření uší, očí, prohmatání bříška a použití stetoskopu. A když si toho Ellie vůbec nevšímala, tak ji rovnou naočkovala. Ani jsem ji při tom nemusela držet hlavu, jen mít dostatek mlsíků v ruce.
Myslím, že při dostatečně dlouhém učení a s dávkou trpělivosti bych zvládla ostříhat i drápky. Takže to je naše další meta.
Protože náhubek už není žádný problém a v dopravních prostředcích Ellie jezdí ráda, tak teď konečně můžeme každý víkend vyrazit na výlet.
Ráda bych Vám, paní doktorko, moc a moc poděkovala za to, že jste mi ukázala ten správný směr ve výchově mého čtyřnohého mazlíčka, protože díky Vám je na světě o jednoho šťastného psa a šťastnou paničku víc.
S pozdravem
K. K.