Vážená paní doktorko,
obracím se na Vás pro radu, která by mi pomohla vyřešit složitou situaci s pětiletou německou boxerkou Bárou. V poslední době cca tři měsíce začala velmi špatně snášet samotu. Zdemolovala dveře, a rozkousala několik osobních věcí, nejraději má brýle. Potřebovala bych poradit, jak řešit její řádění.
Bára je silně socializovaný pes, od mala se mnou chodí do kanceláře, sama doma zůstávala vždy jen jeden nebo dva dny v týdnu a to třeba jen na pár hodin. Samotu jsem s ní trénovala od malinka. Nejprve to byly krátké intervaly, které jsem postupně prodlužovala. Naučila se zvládat, být doma sama, občas se sice stalo, že snědla pár dobrot, které jsem zapomněla v jejím dosahu, ale nic vážného.
Chodila na cvičák. Před půl rokem začala chodit do psí školky, kam ji vozím na jeden den v týdnu. Umí chodit bez vodítka, k ostatním pejskům je přátelská, trpí sice hyperaktivitou, ale dostatek pohybu ji dopřávám.
Za posledního půl roku Bára přestala úplně chodit k mé babičce, kde byla, pokud se mnou nemohla na víkend, anebo tam zůstávala dva tři dny v týdnu. Důvodem byla babiččina nemoc.
Mám asi rok nového přítele, kterého si Bára zamilovala, bydlím u něj s Bárou a právě jeho byt je ten, kde Bára zničila dveře. Máme ještě dům, kde Bára vždy uměla být sama a zná ho od malinka, jenže naposledy, když jsme ji tam nechali na tři hodiny, tak se už dvakrát počůrala. Neustále nás sleduje a hlídá, abychom někam neodešli.
Hodně se s ní přemísťujeme. Má v podstatě tři domovy s pelíškama. Přítelův byt v Praze, můj dům v Pardubicích a dům mé babičky (taky Pardubice), kam občas dojíždíme a kde dřív byla hodně často.
Potřebovali bychom poradit, co dělat. Snažíme se s ní neloučit a nevítat a zase znovu trénovat samotu, kdy se krátké intervaly neustále prodlužují.
Snad jsem vystihla všechno, co by mohlo její řádění způsobovat.
Díky za radu.
S pozdravem.
P. P.
Dobrý den,
když je strach ze samoty takhle velký, musí se postupovat hodně pomaličku. Vzhledem k tomu, že se s Bárou hodně stěhujete a nikde vlastně není docela doma, myslím, že by bylo dobré zvyknout ji na klec nebo plastový přepravní box. Klec by měla být tak velká, aby se tam Bára vešla stoupnout i lehnout a aby se tam otočila. Je dobré dát na dno měkkou podložku, může být jen gumová (předložka do koupelny nebo dětský hrací kobereček apod.). Klec by měla být přenosná (skládací), abyste ji mohli brát s sebou na všechna místa, která užíváte k bydlení. Naučte tam Báru chodit jako na její místečko – dejte jí tam pamlsek, žvýkací kostičku, chvalte. Zatím nechte otevřená dvířka. Až tam začne sama pospíchat, jestli tam nemá nějakou dobrůtku, a bude tam dobrovolně a ráda ležet, zkoušejte po malých chvilkách (10 vteřin…) dvířka zavírat a zase otvírat, bez pohledu na Báru, bez komentáře – prostě si spolu povídejte nebo koukejte na televizi a přivřete dvířka a než znepokojeně vstane, zase je otevřete. Nesmí znervóznět, pak by se kleci vyhýbala. Přikládám letáček s podrobným „návodem“, jak naučit psa na samotu s pomocí klece. Postupujte velice pomaličku. Když potřebujete odejít na delší dobu, než bude Bára naučená, berte ji s sebou nebo ji nechte někomu hlídat. Teď ji nesmíte zradit, vraceli byste se pořád na začátek. Ve finále by měla umět zůstat klidně v kleci půl až jednu hodinu. Když bude muset být doma déle, měla by mít dvířka otevřená, aby se mohla napít a protáhnout. Bude potom třeba vyzkoušet, jestli jen přítomnost samotné klece, i bez uzavření, dodá fence takovou jistotu a pocit domova, že nebude nic ničit.
Rozhodně pořiďte hračku Kong, eventuálně Zoink, je velkým pomocníkem pro nácvik samoty. Postup je popsán v letáku. Ale opatrně s načasováním – hračka se nesmí stát symbolem Vašeho odchodu. Náplň musí být tak atraktivní, aby Bára spěchala domů, kde ještě před procházkou naplníte Kong před jejíma očima dobrůtkami (vařené masíčko, zelenina, rohlík namočený ve vývaru, pár granulek, nějaké sušené maso…) a připravíte ho do klece. Po procházce by měla vlítnout do klece a na chvíli zapomenout na celý svět. Po cvičení Kong zase umyjte a ukliďte, až do dalšího cvičení.
Předpokládám, že cvičení zabere několik týdnů. Kdybyste s tím nepohnuli zhruba do měsíce, dejte vědět, sešli bychom se v Praze a napsala bych Vám pro Báru léky, se kterými jde cvičení rychleji, protože tlumí strach a úzkost. Zatím můžete zkusit některý z preparátů na přírodní bázi, například Srene-Um, se kterým mám dobré zkušenosti, nebo Zylkene. Jsou k dostání u veterináře nebo mohu poslat.
Držím palce, ať se cvičení daří!
S pozdravem
Hana Žertová