Dobrý den,
mám dotaz: Máme dvouletého kocourka a jeho problém je, že na sebe nenechá šáhnout žádného veterináře. Když byl malý, tak se dal ještě zvládnout, ale po kastraci se to už nedalo a nenechá ani mě, abych se ho dotkla. Ale to jen u veterináře, jinak je hodný a velice mazlivý, ale trochu větší bojsa. U veterináře jen syčí, seká kolem sebe a neváhá ani kousnout, a tak se nedá vyšetřit. K veterináři chodit musíme, má problémy s močením a jednou za čas musíme na pohotovost, že se mu dělá písek a ucpává se mu močová trubice. Teď je to naštěstí v pořádku, má přísnou dietu, ale naposledy jsme byli na kontrole, měl jít na sono, ale nenechal se a pan doktor mě poslal domů, aniž by ho prohlídl. Občas ho honím po ordinaci, ale výsledek je vždy stejný – že mě pošlou domů, aniž by na něj někdo šáhnul. Už jsem u druhého veterináře, ale nikdo mi ho nechce vyšetřit, protože se ho bojí. V létě máme jít na očkování, ale sama mám z toho hrůzu, jak to s tím mým kocourkem zvládnu! Prostě mám kocourka dvou tváří: Doma je to ten největší mazel, který se nechá hladit, nosit a i prášek mu zvládnu dát bez větších problémů. Ale u veterináře je z něj prskající divoká šelma.
Je na to nějaká rada? Jak převychovat kocourka aby se u veterináře nebál? Nebo kde sehnat veterináře, který by si s takovým kocourkem poradil?
Velice Vám děkuji za radu!!!!!
S pozdravem a přáním pěkného dne
D.J.
Dobrý den, paní J.,
tohle bývá problém mnoha koček. Jediné, co byste mohla udělat, aby byl kocourek méně bázlivý a agresivní, je postupné přivykání na veterinární ordinaci. Dosud jste jej tam vozila jen v případě, že byl nemocný, a vždy se mu tam stalo něco nepříjemného (injekce, proplachování močové trubice). Zkuste se domluvit s některým z veterinářů, které nemáte daleko, a doneste kocourka denně nebo dvakrát týdně alespoň do čekárny, popřípadě i do ordinace, když bude volno. Berte jej v přepravce, ale nasaďte mu už doma v klidu obojek a vodítko, aby Vám nemohl utéct, když se přepravka otevře. Nejprve ho na „výletech“ nechte v přepravce. Až si zvykne a osmělí se, nebude „hučet“ a nechá se za vodítko vytáhnout, tak ho nechte projít po čekárně, popřípadě po ordinaci (když tam nebudou psi) a zas ho zaveďte k přepravce a nechte ho tam vlézt. Ať na něj nikdo nesahá a nevšímá si ho.
Až se docela uklidní, můžete ho zkusit dát na stůl, pohladit a zase schovat. Postupně ho může pohladit i pan doktor… Některé kočce to trvá hodně dlouho, než získá důvěru. Potom je třeba ho jen velmi opatrně fixovat – nepokládat na bok, ale spíše jemně přitlačit k podložce tak, aby neuvolnil nohy a nekousl (tzn. jednou rukou jemně tlačit za hlavou a druhou přes kyčle).
Když se tyhle výlety spojí s nějakou dobůtkou, věřím, že si na cesty i na šetrnou manipulaci zvykne a jeho obranné reakce nebudou tak vehementní. V každém případě ho mějte zajištěného vodítkem, abyste všichni mohli dát okamžitě ruce pryč, když začne syčet. Nesmí se mu podařit utéct ani nikoho kousnout a poškrábat. Musí sám přijít na to, že v klidu je všechno snazší.
S pozdravem
Hana Žertová