Dobrý den paní doktorko,
za chvíli to bude rok, co máme doma fenku Jacka Russella. Po několika měsících, co jsme si ji dovezli, jsme zjistili, že je hluchá, takže občas jí něco vysvětlit je docela obtížné. Základní povely jako je sedni, ke mně a místo jsme ji docela úspěšně naučili, ale nechat ji samotnou doma nemůžeme. Jak vystrčíme paty z domu, začne štěkat jako zběsilá a po celou dobu, co jsme pryč, štěká. Dokáže štěkat několik hodin v kuse a ke všemu šmejdí, kde se dá. Už párkrát se nám prošla po parapetu a shodila květináče, s kterými si pak i hrála a jiné další lumpárny. Asi má v nohách pérka, protože vyskočí, kde se dá. Jelikož je hluchá, tak křik nic nezmůže, nezbývá nic jiného, než že dostane na zadek. Celou dobu byla v pohodě a teď, když za nějakou tu lumpárnu dostane, tak ohrnuje pysky a cení zuby. Chtěla bych vás poprosit o radu, jak s ní dále postupovat, aby jednou někomu třeba neublížila.
Mockrát děkuji za odpověď.
Hezký den, V.
Dobrý den,
někteří psi samotu nesnášejí a je velmi těžké je to naučit. Vy to máte o to těžší, že vaše fenka je hluchá a strach ze samoty u ní musí být opravdu veliký. To její šmejdění a ničení věcí pramení z její nervozity. Psi trpící úzkostí se obvykle snaží dělat něco, co je trochu uklidní, na co se mohou chvilku soustředit. Klidnější psi si například olizují vlastní nohy nebo žmoulají matraci z pelíšku, ti s větším temperamentem pobíhají, trhají, co jim přijde do cesty, hrabou, škrábou zdi, ječí na celé kolo. A pak (protože tímhle úsilím se jim velice zrychlí metabolismus) obvykle také močí a kálí.
Tresty jsou tu naprosto nesmyslné a pes není schopen je pochopit. V době, kdy dělá neplechu, je sám a nikdo mu nemůže okamžitě říct „to se nesmí!“. Poté co přijdete, už se fenka chová správně – je šťastná, že není sama, nic neničí, těší se na vás. A vy jí dáte na zadek. To nechápe a myslí si, že ji jen tak ze zlé vůle trápíte. Určitě vám zkoušela říci mírnějšími signály, že vám nerozumí a vaše tresty jsou jí krajně nepříjemné – krčila se, odvracela hlavu, olizovala se, plazila se pryč. Tím vším pes říká „prosím, tohle nedělej, bojím se a nerozumím ti“. Když ji přesto uhodíte, nutíte ji k výraznějšímu odporu, k vrčení, cenění zubů, chňapnutí. Navíc když vidí, že její mírná gesta se míjejí účinkem, začne rovnou vrčet. Takže pro začátek zastavte veškeré tresty! Po příchodu domů se hezky krátce přivítejte a běžte rovnou ven. Tu pohromu uklidíte až po vycházce a tak, aby to fenka neviděla.
Přivykání na samotu musí být postupné. Když už fenka trpí takovouto těžkou úzkostí, je lepší brát ji všude s sebou nebo jí opatřit někoho, kdo jí bude dělat společnost, když jste pryč – aby se docela uklidnila a vaše odchody nebrala jako smrtelné nebezpečí. Současně byste měli pomaličku cvičit tzv. desenzitizační cvičení – doma v klidu fenku několik minut ignorovat, pak se od ní zkusit oddělit mříží ve dveřích, zavřenými dveřmi od místnosti atd. Zkuste, zda nebude klidná v přepravce. Můžete jí tam dát pelíšek a nechat přepravku otevřenou, a střídavě ji pak na pár minut zavírat. Fenka si tak zvykne, že zavření v přepravce trvá jen krátce a nijak ji neohrožuje. Postupně ji tam můžete zavírat až na 20-30 minut a zkusit se pohybovat po bytě, zavírat za sebou dveře, obléknout se a zase vysvléknout, obout a vyzout… a nakonec na pár vteřin odejít z bytu a hned se vrátit. Bez komentáře, jakoby nic. Fenka musí zůstat klidná. Postupně dobu pobytu venku prodloužíte. Ale takto zavřená by neměla být nikdy déle než 1-2 hodiny, tedy na nějaký ten nákup či kino. Delší nepřítomnost bude lepší u takto hendikepovaného pejska řešit raději hlídáním.
V úporných případech je třeba pejskovi podávat léky, které mírní strach a úzkost. K tomu bych však vaši fenku musela vidět a znát její zdravotní anamnézu.
Celý postup řešení strachu ze samoty je podrobně popsán v mé knížečce Babo, raď! Když se pes třese strachy. Stojí 174 korun včetně poštovného, ráda Vám ji pošlu.
S pozdravem
Hana Žertová