Máme doma pětiletého kocoura. Vždycky byl velice hodný na nás i na lidi, co k nám přijdou na návštěvu, jen by se mazlil. Dcera si včera přinesla štěňátko jorkšírka a stalo se něco hrozného! Kocour se na štěně s divokým mňaučením vrhnul a málem ho zabil, a když jsme ho chtěli odehnat, pokousal mne na rukou i na nohou tak, že jsem skončila na pohotovosti. Štěně je zavřené s dcerou v jejím pokoji, kocour je v ložnici a všichni se bojíme tam vkročit. Nesla jsem mu tam jídlo a mručel, že jsem hned zase zavřela. Co máme dělat? Myslíte, že si na sebe ti dva zvyknou?
Někteří kocouři se chovají velice teritoriálně i vůči jiným kočkám, natož psům. A to, že napadl i Vás, neberte osobně. Jde o takzvanou přesměrovanou agresi, která je pro kočky typická. Když je kočka hodně rozčilená a podrážděná, vybije si své emoce na tom, kdo jí přijde do rány. Nepřemýšlí, jedná impulzivně. Kočky totiž každé ohrožení berou smrtelně vážně, skutečně tak, jako že jim jde o život. Nám se to může jevit legračně nebo nesmyslně, ale kočka to vidí po svém a její reakce je tak silná, aby zachránila život.
Těžko se předvídá, jak se u Vás situace vyvine. Je potřeba ty dva seznámit tak, aby se nemohli vzájemně ohrozit, dát kocourovi čas a možnost štěňátko pozorovat a vytvořit si na něj vlastní názor. Ideální je nechat kocoura v jedné části bytu, kde bude mít své pelíšky, záchody, misky, a oddělit ho dveřmi, ve kterých je místo skleněné výplně dole drátěné pletivo. Tak se mohou kocour se psem pomalu poznávat a sledovat, jak se ten druhý chová. Dokud nebude kocour docela klidný a uvolněný, nebude se protahovat, rozvalovat, příst a klidně spát a jíst, nechte dveře stále zavřené. Až se zklidní a začne se zase mazlit, dejte štěně na chvíli do přepravky a kocoura pusťte. Pokud by na něho zaútočil, ještě je na pár dnů pečlivě oddělte. Jestli bude štěně v přepravce ignorovat nebo si ho se zájmem prohlížet a očichávat, je to na dobré cestě. Ještě párkrát takto potrénujte s přepravkou a pak nechte štěně na vodítku a zkuste kocoura vypustit. Nachystejte si k ruce osušku nebo ručník, které byste hodili rychle na kocoura, kdyby zaútočil, a odnesli ho zabaleného za mřížku. Bude-li pejska tolerovat, nabídněte mu něco dobrého a klidným hlasem ho chvalte. Postupně můžete nechávat dveře otevřené, když jste doma a máte oba na očích. Ale štěně by mělo mít nějaký únikový prostor, průlez, kam kocour nemůže, a naopak kocour by měl mít možnost pohybovat se po výškách, po nábytku, aby se mohl psovi vyhnout. Když nebudete doma, vždy je zase oddělte zamřížovanými dveřmi.
Pokud by se ani při tomto postupu kocour za pár dnů neuklidnil a stále mručel a byl podrážděný, najděte pejskovi raději nový domov. Kočičí agrese se těžko ovlivňuje a jsou-li síly takto nevyrovnané, štěněti hrozí opravdové nebezpečí.
Vždy je nejlepší seznámit dvě mladá zvířata, tedy štěně s kotětem, popřípadě přinést kotě k hodnému klidnému dospělému psovi. Dospělá kočka, a zvláště kocour, se s „vetřelcem“ jen těžko smiřují.