Dobrý den paní Žertová,
pořídili jsme si s přítelem štěňátko tosa inu (pejska – jmenuje se Atashi). Teď bude mít 6 měsíců – 7. ledna. Má 36 kg. Je zdravý, hravý je to mazel a má taky svou hlavu. Brali jsme si ho, když měl 4 měsíce (víme, že je to později než obvykle). Hned jak nás poprvé viděl, tak byl plný radosti, vůbec se nás nebál, nechal se pohladit. I když jsme si ho dovezli domů, tak žádný problém. Spíš je na nás hodně fixovaný. Na lidi si docela rychle zvyká, i když mu to trošku trvá. Ale hodně ho vodíme do společnosti, aby si zvykl.
Máme ale jeden problém. Začalo to až teď o svátcích. Bojí se každé rány, projíždějícího auta nebo tramvaje. Vždycky se úplně zblázní, celý se klepe, zhluboka dýchá a vůbec ho nemůžu udržet. Nevím, jestli na něho mám jít po dobrém, po zlém, vůbec nic nezabírá. Jsem vždycky ráda, že s ním vůbec dojdu domů. Neuklidní se ani na jeho oblíbený pamlsek. Ani se ho nedotkne.
Myslíme si trošku, že je to petardami apod., ale bojíme se, že mu to zůstane… Nevíme, co s ním. Ani ho teď nemůžeme cvičit, protože vůbec neposlechne, jak je vylekaný.
Prosím Vás proto o radu
Mnohokrát děkuji
S pozdravem a přáním hezkého dne
PK
Dobrý den, paní K,
pejsek si zřejmě spojuje šero a zimu s nepříjemnými zvuky střelby a petard. Věřím, že se stav upraví s přibývajícím světlem a teplem. Zkuste nyní venčit pejska tam, kde je relativní klid – vyvezte ho za město do přírody, jděte do velkého parku, kde je plno jiných pejsků. Vezměte s sebou jeho oblíbené hračky, vesele běhejte, smějte se nahlas – prostě ukažte, že není žádný důvod ke strachu, že je vše v pohodě. Vyvarujte se rušných míst a hluku, abyste ho „nezradili“, aby Vám začal plně věřit. Až se takto uvolní, začněte v klidu cvičit povel K NOZE – musí se na Vás plně soustředit, koukat, co to máte v ruce za dobrůtku nebo hračku a ťapkat vedle Vás. Chvalte, radujte se, mlsejte s ním. Tenhle povel se musí stát podmíněným reflexem – pejsek musí hned zpozornět, přidat se k Vám a očekávat něco příjemného. Pak tento povel můžete použít i v situaci, kdy vidíte, že pejsek váhá nebo začíná mít strach. Dodáte mu tak kuráž a uklidníte ho.
Jestli nemůžete postupovat takto pomaličku, bydlíte např. v hodně rušném prostředí, dělejte jen kratičké procházky – 50 i méně m k nějakému cíli (stromu, rohu). Celou cestu povzbuzujte, smějte se, chvalte – prostě pejsek má před sebou veliký úkol ujít 50 metrů a Vy mu pomáháte podporou a vydatnou chválou. V cíli se děsně moc radujte, pamlsek mu nenuťte a mazejte domů – to bude pro něho na čas asi největší odměna. Ale 5x denně opakujte, dokud na ten roh nedojde statečně a v klidu. Pak zkuste metr po metru přidávat, ztěžovat mu úkol a velice oceňovat jeho statečnost. Prokládejte to výlety do naprosto klidné přírody, nejlépe s druhým pejskem – musí si uklidnit nervy a hrou a skotačením vyrobit trochu serotoninu. Ten povel K NOZE jej učte, kdykoli bude schopen vnímat a ochoten pracovat, ale vždy jen formou hry, žádný nátlak.
Kdyby se nedařilo a pejsek byl trvale ve stresu, bylo by dobré nasadit nějaké léky na přírodní bázi, které jeho strach zmírní a pomohou mu se uvolnit. Napište, mohu něco doporučit nebo poslat.
Zdravím.
Hana Žertová