Vystresovaný pes, nervózní majitel a veterinář, který v této napjaté atmosféře musí provést vyšetření, vyhodnotit je, stanovit diagnózu, rozhodnout se o způsobu léčby… Takovýto scénář je běžný pro polovinu majitelů psů, kteří se zúčastnili naší ankety.
Anketa, která měla za úkol zmapovat chování českých psů ve veterinárních ordinacích a odhalit, co má na strach psů z veterinárního ošetření největší vliv, byla spuštěna 27. 10 2013 a uzavřena 7. 2. 2014, běžela tedy přibližně 3 měsíce. Zúčastnilo se jí celkem 76 respondentů; byli to především čtenáři časopisu Svět psů a náhodní návštěvníci webové stránky www.hanazertova.cz, na které byl umístěn anketní dotazník. Zde jsou výsledky ankety:
Shrnutí odpovědí na anketní otázky
Na první otázku, zkoumající, zda se pes bojí veterináře, odpovědělo kladně 38 majitelů psů, tedy přesná polovina.
Druhá otázka, na kterou respondenti odpovídali, se týkala prostředí, ve kterém žije jejich pes. Předpokládali jsme, že bytoví psi chodí častěji ven do rušného prostředí, a proto by měli být odolnější vůči strachu z cizích osob, potažmo i z veterinářů. Z odpovědí vyplynulo, že většina psů (64) žije v bytě, 12 psů venku na zahradě nebo v kotci. Ze psů, kteří žijí v bytě, se veterináře bojí 30 jedinců (46,87 %), z venkovních psů osm (66,6 %). Předpoklad se tedy potvrdil, ale ne dostatečně průkazně vzhledem k malému počtu získaných dat.
Ve třetí otázce respondenti odpovídali na to, jak často se zúčastňují se svým psem výstav, cvičení a jiných kynologických akcí. Předpokladem bylo, že psi zvyklí na pohyb v cizím prostředí plném jiných psů a lidí, které bývá spojeno i s určitou nervozitou, budou lépe tolerovat veterinární vyšetření. Respondenti odpověděli, že často jezdí na akce 12 z nich, z toho se veterináře bojí 5 psů (41,6 %). Občas se akcí zúčastňuje 25 majitelů, z toho se veterináře bojí 12 psů (48 %). Na žádné akce nejezdí 39 respondentů a z jejich psů se veterináře bojí 22 jedinců (56,4 %). Předpoklad se tedy opět potvrdil, ale rozdíly nejsou nijak markantní.
Čtvrtá otázka zněla: Jak často chodíte k veterináři? Předpokladem bylo, že páníčci se psy, kteří se veterináře bojí a vyšetření je pro ně velice stresující, budou navštěvovat ordinace méně často. Ukázalo se, že více než dvakrát ročně navštíví veterináře 44 respondentů a z toho 23 psů, tedy o málo více než polovina, se tam bojí. Jednou až dvakrát ročně přijde do ordinace 27 respondentů, z toho 13 psů, tedy opět téměř polovina, se bojí. Méně než jednou ročně chodí k veterináři 5 majitelů a 2 z jejich psů se tam bojí. Předpoklad se tedy nepotvrdil. Údaje mohou být ovlivněny tím, že psi, kteří navštěvují veterináře často, tam nechodí jen na běžná vyšetření a očkování, ale bývají vážně nemocní a jejich ošetření je spojeno s nepříjemnostmi a bolestí.
V páté otázce šlo o to, zda se majitelé mohou na vyšetření předem objednat, tak aby nemuseli sedět dlouho s nervózním psem v čekárně. Předpokládali jsme, že v případech s možností objednání bude méně bázlivých psů. Z odpovědí vyplynulo, že valná většina majitelů má dnes možnost se na vyšetření objednat: 70 respondentů uvedlo, že se na vyšetření objednávají, z toho se veterináře bálo 33 psů (47,1 %). Jen 6 klientů nemá možnost se objednávat, a z jejich psů se veterináře bojí 4 (66,6 %). Škoda, že počet respondentů nebyl větší, tento faktor se zdá být docela významným.
Šestá otázka se týkala uspořádání čekárny. Ptali jsme se, zda je prostor rozčleněn tak, aby pacienti nemuseli sedět těsně vedle sebe. Předpokládáme, že mají-li psi určité soukromí a klid před vyšetřením, nebudu tolik vystresovaní. Oddělená místa pro jednotlivé pacienty byla jen v 19 čekárnách (25 %). Z těchto případů se přesto 8 psů u veterináře bálo (42,1 %). V nerozčleněných čekárnách se bálo 54,3 % psů. Předpoklad se tedy opět alespoň náznakem potvrdil.
V sedmé otázce jsme testovali, zda majitelé nakupují u veterinářů také pamlsky a krmivo. Přepokládá se, že když pes chodí často k veterináři „nanečisto“ a má čekárnu a ordinaci spojenou s mlsáním a vlídným přijetím bez bolesti a stresu, nebude se tam tolik bát. Ovšem ukázalo se, že jen 4 z dotázaných tento sortiment nakupují u svého veterináře, takže výsledky se nedaly hodnotit.
Osmá otázka zkoumala, zda majitelé absolvovali se svým štěnětem socializační školku ve veterinární ordinaci. Předpokladem je, že psi, kteří si chodili jako malí do ordinace hrát s kamarády, nebudou v tomto prostředí vykazovat strach, naopak se tam budou těšit. Bohužel ani jeden z respondentů se žádné takové školičky nezúčastnil, takže nebylo co hodnotit.
V posledním dotazu jsme testovali, kolik veterinářů dokáže svým klientům poradit s poruchami chování. Kladně sice odpovědělo 46 respondentů, což je potěšitelné, ovšem 19 z nich (41,3 %) uvedlo, že se jejich pes u veterináře bojí. Přitom strach z manipulace je významná porucha chování, se kterou jim zřejmě jejich veterinář pomoci nedokázal. Otázka tedy možná nebyla správně pochopena a majitelé ani veterináři zřejmě nepovažují strach z veterinárního ošetření za poruchu chování, se kterou by měli zkusit něco dělat.
Co napověděly výsledky?
To, že se polovina psů bojí návštěvy veterináře, jistě stojí za trochu snahy tento stav zlepšit. Přestože někteří z respondentů přidali k anketě chválu svého veterináře (ráda jsem o tom kolegy informovala), největší rezervy vidím právě především v užší spolupráci klientů s veterináři. Zatímco objednávání už je skoro pravidlem, chození se psem do ordinace „nanečisto“ se zřejmě zatím příliš nevžilo. Přitom zajít tam alespoň jednou týdně pro pamlsky, hračku nebo krmivo je nejlepším začátkem desenzitizačních cvičení. Jak tato cvičení provádět vám váš veterinář jistě rád poradí a „ušije je na míru“ právě vašemu psovi, pokud jej o to požádáte. Je přece i v jeho zájmu mít na stole klidného pacienta bez hektických obranných reakcí. A jestli teprve uvažujete o pořízení psího kamaráda, určitě využijte nabídky socializační školičky v prostorách veterinární ordinace. O této možnosti se u nás zatím málo ví. V zahraničí jsou však tyto školky velmi populární, protože většina jejich absolventů se pak do ordinace celý život těší.
Děkuji všem respondentům za jejich účast v anketě a za upřímné odpovědi.
Hana Žertová