Dobrý den, paní doktorko,
chtěli bychom Vás požádat o radu s naším psem. Je to velice hodný, poslušný, hravý a společenský pes. Je to pes mé manželky, která ho myslím velice dobře vychovala, na to že to byl její první pes. Poslouchá dobře i mne, i když samozřejmě manželka je pro něj číslo 1. Staráme se o něj společně již skoro 3 roky a musím říct, že s přijmutím mne neměl žádný problém. Po několika výjimečných incidentech s mým synovcem a neteří – podrobněji popsáno v dotazníku – jsme psa nechali vykastrovat. Mysleli jsme, že se snaží chránit „své“ území (čtyřletý synovec chtěl pohladit psa v kuchyni u mé matky, kde je občas na hlídání, a pes na něj zavrčel; roční neteř lezla v kuchyni po zemi, pes se přikrčil a zavrčel na ni). Ze strachu, jak by se choval k naší dceři, v té době byla manželka v 6. měsíci těhotenství, jsme ho tedy nechali vykastrovat. Po poradě s veterinářem jsme ke kastraci přistoupili ještě před porodem, aby si porod a příchod dcery do domácnosti nespojil s kastrací. Doufali jsme, že ustane i jeho agrese ke psům. Po narození dcery se choval v podstatě normálně a my k němu pořád stejně i co se týká procházek, hraní, mazlení apod. Od doby, kdy se dcera pohybuje sama po zemi, nám s ním začaly problémy. Jakmile se dcera chce psa také dotknout – pohladit ho, pes zavrčí a odejde na své místo. Ihned je potrestán. Dostane výprask na zadek a zbytek dne se s ním nebavíme. Včera navíc zavrčel a zůstal ležet.
Máme strach, že až dcera bude starší a dokáže ho třeba někdy například zatáhnout za ocas nebo omylem nějakým způsobem ho třeba šťouchne, může to dopadnout hůře a nedejbůh, že by naší dceru kousnul.
Od nás si pes nechá vše líbit, v pohodě mu můžeme sáhnout do jídla při žraní, vyndat mu cokoliv z tlamy když třeba se snaží něco sníst na ulici, atd atd. Prostě vůči nám naprosto bezproblémový pes.
Psa máme velice rádi, ale zároveň už prostě logicky není v rodině číslo jedna a máme hlavně strach, abychom zaprvé nemuseli řešit případné zranění naší dcery, a zadruhé abychom nemuseli řešit osud psa po případném útoku v budoucnu.
Děkuji za odpověď. Jsme ze severních Čech a na seminář do Brna se nemůžeme bohužel dostavit, i když by nás velice zajímal. Pokud si myslíte, že by to bylo vhodné, jsme připraveni přijet na setkání do Prahy do Animal clinic.
Děkuji Vám.
S pozdravem
A. K.
Dobrý den, pane K.,
takovéto chování dospělých psů vůči malým dětem je časté. Psi mají k dětem velice rozporuplný vztah – na jednu stranu vidí, že jim mohou skýtat nějaký ten požitek (sem tam jim upadne něco dobrého), ale většinou se v nich nevyznají a bojí se jejich rychlých a nepředvídatelných reakcí. Nejhorší je, že děti (ale bohužel většinou ani dospělí) nerozumějí tzv. stresovým nebo konejšivým signálům psa. To jsou takové grimasy a úkony, které mají dítě (nebo jiného partnera) uklidnit nebo udržet mimo tzv. kritickou vzdálenost, ve které se pes cítí již ohrožený. Přikládám Vám letáček, kde jsou konejšivé signály seřazeny zdola nahoru. Je třeba si všímat hlavně těch počátečních příznaků znepokojení psa, aby k zavrčení už ani nedošlo, abyste to řešili dříve.
Ideální je, když se dítě a pes vidí a jsou v kontaktu, ale dělí je nějaká příčka, mříž nebo jiná zábrana. Maminka se tak může věnovat vaření a dalším činnostem a nemusí stále hlídat, aby se dítě a pes nedostali do konfliktu. Když má pes za mřížkou nějakou dobrůtku například v plnicí hračce a panička ho občas pochválí a pohladí, většinou si na oddělení zvykne dobře. Dítěti je třeba vštípit, že na mřížku ani na psa se nesahá (podobně jako na rozpálenou plotnu!). Vypadá to divně, většina rodičů to nechce akceptovat, protože si myslí, že dítě pak nebude mít pěkný vztah ke psům. Ale je to hlavní bezpečnostní zásada. A o bezpečnost jde přece u malých dětí především. Vztah ke zvířatům si začnou vytvářet až mnohem později, hlavně podle příkladu rodičů. A měl by to být především respekt a odpovědnost.
Pokud jde konkrétně o případy, kdy Váš Berry zavrčel na dcerku, myslím, že to byly projevy pocitu ohrožení nějakých jeho jistot a zvyklostí, nikoli náznak útočné agrese (vlastně i v těch předchozích případech u synovce a netře). Pes a dítě by se nikdy neměli setkat u důležitého „zdroje“. Může jím být jídlo, pelíšek (psův nebo Váš – pohovka, postel, křeslo), ale především to bývá přízeň sociálního partnera. Tím partnerem jste pro psa Vy a Vaše paní. Když ho hladíte a bavíte se s ním, chce Vás mít jenom pro sebe. Blíží-li se k Vám v takové chvíli dítě, stává se konkurentem u zdroje a pes ho většinou na dálku varuje výše popsanými signály a tím více se k Vám tiskne. Když dítě nereaguje na jeho „prosbu“ (Prosím tě jdi pryč, já teď chci mít paničku jen pro sebe), zkusí ho varovat zavrčením (Ty nerozumíš?! Drž se od nás dál!). Pokud Vy psa v takové situaci potrestáte, nechápe to, on u Vás hledal bezpečí a podporu. A udělá si svůj závěr: Kdykoli se blíží dítě, bude se dít něco nepříjemného. Je pak z dítěte permanentně nervózní a neví, jak se má chovat, abyste ho netrestali.
Dejte mu pelíšek na takové místo, kde ho dítě nebude rušit, a ideálně ho oddělte přepážkou, nábytkem apod. v době, kdy nemůžete mít stále oba na očích. V době, kdy je můžete hlídat, nechte psa pohybovat volně. Dcerku zabavte něčím jiným. Pes není na hraní ani osahávání, není vlastně vůbec zajímavý a sahat na něj se nesmí (křičte AU nebo PÁLÍ nebo něco podobně „hrozného“ a tvařte se vyděšeně, ať se maličká klidně rozbrečí – jen tak si to zapamatuje a nebude to pořád pokoušet). Kdykoli vidíte, že se malá otáčí směrem ke psu a ten začíná být nervózní (olízne se, odvrátí hlavu), laskavě ho pošlete na místečko a pochvalte ho. Musí si vštípit, že nejlepší je jít dítěti z cesty, nikoli hledat zastání u Vás – tam by mohlo dojít ke konfliktu.
Se psem si hrajte a mazlete se, když malá spinká nebo u toho není. Bude rád, že Vás má jen pro sebe. Kdyby byl u Vás nebo na křesle, v kuchyni u babičky apod. (zdroje) a blížilo se jakékoli dítě, vezměte pamlsek, zavolejte psa a odveďte ho na bezpečné místo – v klidu, s pamlskem, s pochvalou. Tak zůstane klidný. Uvidíte, že se to velice brzy naučí sám: vidím dítě, nejlepší je rychle se uklidit na místečko. Dbejte, ať má vždy volnou cestu, ať za ním na pelíšek děti nemohou, a chvalte, chvalte. Všechny tyto informace jsou shrnuty v přiloženém textu o zásadách soužití psa a batolete.
Myslím, že kastrace byla v tomto případě zbytečná – tento typ agrese nesouvisí s pohlavními hormony. Pomoci by mohla u Berryho agrese vůči psům, ale budete ji muset doplnit trpělivým cvičením správných návyků při setkávání se psy. Kdyby nervozita psa při kontaktu s dcerkou přetrvávala, je možné použít nějaké preparáty na přírodní bázi ke zlepšení pocitu pohody, například tabletky Serene-Um nebo obojek napuštěný pohodovými feromony Settle Down.
Škoda, že nemůžete na seminář – tohle všechno a další užitečná moudra tam budu „hlásat“. Ale mohla bych Vám poslat alespoň knížku Modrý pes, je tam mnoho užitečných rad.
S pozdravem
Hana Žertová