Dobrý den,
kamarádka, která s vaší radou byla spokojená, mi na vás dala kontakt, a proto bych touto cestou i já chtěla poradit ohledně naší fenky.
Máme fenku Jacka Russla – které je 2,5 roku. Hned po prvním hárání měla problémy a musela být tedy kastrována. Bylo nám řečeno, že by mohla trpět zánětem dělohy, hárala totiž více jak měsíc krev. Takže prodělala kastraci, po které nám bohužel přibrala, takže teď váží okolo 7 kg, i když kupujem granule pro kastrované fenky a lidskou stravu jí téměř nedáváme.
To ale není problém, který nás trápí. Naše fenka nikdy nebývala doma sama. Už když jsme si jí do našeho bytu pořídili, tak jsem byla zrovna nemocná. Záhy na to jsem otěhotněla a byla na neschopence, tudíž celý její život jsem s ní doma, protože jsme pořád ještě na mateřské dovolené. Myslím si, že to je ten důvod, proč je na nás hodně fixovaná.
Od začátku jsem ji vedla k poslušnosti, tak že ji chodíme venči i bez vodítka a je relativně poslušná, má své místo a respektuje to, v této oblasti nejsou žádné zvláštní problémy. Naši dceru po narození přijala v pohodě, děti má strašně ráda, od mala za nima běhá jako „pominutá“, chce si s nimi hrát. Od dcery mého manžela, která s námi nežije, si nechá vše líbit, hraje si s ní na doktory, nechá si dát i čepičku na hlavu. Prostě tím chci říct, že děti miluje. Byla vždycky taková spíš mazlivá, potřebovala hodně kontakt, ale pochopila, že s narozením dcery je na druhém místě a ve všem se přizpůsobila. Občas se projevovala až labilně. Když sedíme v autě s manželem a jeden odejde pro něco ven, nezačne jen kvičet, ale přímo se třepat. To jsme brali, že je na nás hodně fixovaná.
Ovšem před několika měsíci došlo k tomu, že se po ní vrhl na procházce jiný pes, respektive fena velkého akita inu, která ji nejen naprosto vyděsila, ale také kousla do zadního stehna a k zadečku. Měla tam ale jen modřiny – nebyla ani prokousnutá kůže. Ovšem naše fenka ze šoku asi 2 měsíce extrémně pouštěla chlupy a začala být strašně bojácná. Kromě toho, že se bojí všech psů, tak je od té doby bázlivá i doma – a to je hlavní důvod, proč píšu. Doma nám hystericky piští, když kolem ní projdeme a nedejbože o ni zavadíme jen kalhotami. Řve, když uděláme proti ní zezadu prudší pohyb, piští když jsme od ní třeba i 50 cm a jen uděláme jejím směrem prudký pohyb, který nečeká. Nesmíme se jí na zadku dotýkat – přitom víme, že ji tam nic nebolí, protože v klidu, když jí hladím a ona si to neuvědomuje, tak jí tam nic nebolí. Prostě je to čím dál horší, bojí se pohybů, které nevidí, prudkých pohybů, dokonce dveří, které rychle otevřeme a ona tam stojí. Piští, i když jí jen lehounce zatáhnu za packu, například při utírání tlapek, prostě mám pocit, že je traumatizovaná a vyděšená. Před mou 1,5 roku starou dcerkou utíká, té se bojí taky. Ale to jsem do dnešního dne chápala a byla jsem ráda, je ještě malá a musím ji hlídat, aby naši fenku neštípla nebo netahala. Ale ona dnes po naší dcerce vyjela z vyceněnými zuby jen proto, že k ní položila hlavičku bez dotyku rukou – a to mě vyděsilo. Doteď jí nikdy nic neudělala a navíc, malá se jí nedotkla. Zavrčení bych pochopila, ale tak, jak vyjela dnes ona, tak jsem ji viděla vyjet jen 5x za její život. Ona je pes, co neštěká ani na jiné psy, nikdy, ani když jsou za plotem. Jen se naježí a jde pryč.
Byla za to potrestaná – zakřičela jsem na ni, plácla ji přes zadek a musela na místo, kde musela zůstat. Odpoledne už jen před malou utíkala, ale mě přijde, že je víc a víc ve stresu… Co s tím dělat? Jsou nějaká antidepresiva pro pejsky?
Děkuji za radu.
K.S.
Dobrý den, paní S.,
v prvé řadě bych doporučovala navštívit Vašeho veterináře a nechat fenku důkladně prohlédnout, jestli při tom úrazu nemohlo dojít k vážnějšímu poškození například některých vazů nebo křížokyčelního spojení apod. Jestli má fenečka trvalé bolesti zad, je pochopitelné, že se chová takto přestrašeně a bojí se jakéhokoliv doteku, ale i toho, že bude muset rychle uhnout či uskočit – to jí také působí bolest. Věřím, že dořešení jejího úrazu její chování změní zase k lepšímu. Pokud by se nic neprokázalo nebo by se ani po eventuální léčbě bolesti fenka neuklidnila, můžeme teprve uvažovat o nějakých lécích proti strachu, eventuálně o postupech odstraňování strachu.
Pokud jde o chňapnutí po Vaší dcerce, nevidím v tom nic hrozného (samozřejmě by to mohlo hrozný následek mít, ale z hlediska dalšího soužití s Vaší fenkou se myslím nic nemění). Prostě fenka se cítila v ohrožení, malá se přiblížila moc a navíc obličejem. Teriéři a jezevčíci obecně velmi špatně tolerují na zemi nebo ještě spíše v úzkém prostoru (pod stolem) něčí obličej proti sobě. Podle etologů to pramení z toho, že mají vrozený reflex okamžitě vyrazit proti očím, které vidí ve tmě před sebou. Z nory totiž ve zdraví vylezli právě jen ti psi, kteří rychle kousli, a ti se pak dále množili. Ty pomalejší zakousla liška nebo jezevec.
Dbejte nyní hlavně na to, aby fenka měla vždy před malou možnost odejít. Její místečko zabezpečte tak, aby se tam dcerka nedostala. Nenechte malou vůbec na fenku sahat ani se k ní přibližovat. Fenku neposílejte na místečko za trest, ale jako na útočiště, kam za ní nikdo nesmí a kde bude mít klid. Ani manželově dceři nedovolte sahat na fenku, když leží na místečku. Netrestejte fenku za zavrčení nebo ohnání. Nedělá to ze zlé vůle – je to prostě varování. Zkuste se spíše soustředit na jemnější signály, kterými dává najevo znepokojení. Je to olizování nosu, odvracení hlavy, zívání, přikrčený postoj, snaha odejít. Reagujte hned – odveďte děti a uvolněte jí cestu, než bude muset použít důraznější varování, tedy zavrčení a chňapnutí. Kdybyste trestala její varovné signály, může pak dojít k tomu, že je prostě vynechá a začne rovnou kousat.
Více je k tomuto problému napsáno v článcích Soužití psa a batolete, Psi a jejich signály a Když pes kousne dítě. Velmi užitečná je knížečka Modrý pes kolektivu světových dětských a psích psychologů – ráda Vám ji pošlu.
Věřím, že se Vaší fenečky ujme zkušený lékař a že se jí brzy uleví a bude zase tak mazlivá a hodná jako dřív.
S pozdravem
Hana Žertová