Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám štěně zlatého retrívra, je mu 5 měsíců, je to tedy fenka. Se mnou jako se ženou komunikuje docela dobře, ale nesmím na ni zprudka, při rychlejším pohybu se schovává a zase jí chvilku trvá, než se odváží mi důvěřovat. Je vidět, že v období 0-6 týdnů nebyla vůbec socializovaná, protože se velice bojí lidí. K manželovi se skoro nepřiblíží, pouze když jsem nablízku, tak velice nesměle, a to ne moc blízko. Sova na ní dosáhne, aby ji pohladil. Na psy reaguje pozitivně. Již zkoušíme kde co, manžel jí dává nažrat, pamlsky, a jak může, tak za mé pomoci ji hladí a mazlí, ale stejně k němu nejde. Tento stav již trvá 1,5 měsíce. Máme jí od 3,5 měsíce. Také jsme zašli do kynologického kroužku, kde jsme se přihlásili do školičky, kam bude docházet manžel (školička ale bude začínat až za měsíc), a vzhledem k tomu, že je manžel méně trpělivý než já, mám strach, aby mu trpělivost nedošla (je nepříjemné, když na ni mluvíte a konejšíte ji a ona se schovává pod auto nebo za auto). Potřebovala bych nějaký fígl, který by pomohl mně, ale hlavně té naší čubině. Prosím pomozte, jinak je krásná, milá a je mi jí líto. Předem děkuji a za jakoukoli odpověď.
Z. V., Vysoká Pec
Dobrý den, paní V.,
nedostatečná socializace už se velice těžko napravuje, a tady to vypadá i na nějakou špatnou zkušenost. Škoda, že jste nevybírali štěně opatrněji. Žádnou hrdinku z Vaší fenečky nikdy mít nebudete, ale s jejím strachem se určitě pracovat dá. Nedoporučuji ale, aby s ní na cvičiště chodil manžel, když se ho fenka tolik bojí. Jděte tam s ní raději Vy. Manželovi bych doporučila chovat se k ní jako k divokému neochočenému zvířeti. To znamená vůbec si jí nevšímat, nedívat se na ni, neoslovovat ji, nesahat na ni. Ale pravidelně ji krmit – tak, že přinese misku s jídlem, postaví ji na zem a odejde dost daleko, aby se fenka v klidu najedla. Tuto vzdálenost by pak mohl začít zkracovat, ale docela pomaličku, fenka musí zůstat v klidu. Stále koukat do zdi, může potichu mluvit, ale ne směrem k fence, jen tak pro sebe. Nebo tiše zpívat, pobrukovat. Může trvat týdny, než si takto získá její důvěru. Také může zkusit nabídnout fence pamlsek, ale směrem dozadu, za záda, a neotáčet se přitom k ní, jen si tiše povídat. A postupně se otáčet bokem a nakonec i čelem. Ale opatrně, nezradit její důvěru. Až fenku naučíte pár povelů, může manžel také zkoušet povely procvičovat – ale nepůjde to dříve, než s fenkou naváže důvěrný vztah.
Přeji Vám, ať se cvičení daří a ať máte brzy z fenečky radost. Budu ráda za zprávu, jak to jde s cvičením.
S pozdravem
Hana Žertová