Dobrý den, paní doktorko,
mám šestiletého o kastrovaného siamáka, který v poslední době (cca od jara t. r.) žárlí na můj počítač. Vždycky, když k němu sednu, něco počurá. Je mi jasné, že siamák je hodně společenské plemeno. V práci bývám (i s cestou) cca 10 hodin. Hned jak přijdu domů, jdeme na procházku do parku, teď v létě i na dvě hodiny, zcela podle jeho režie. Někdy běhá, někdy vyleze na strom a vydrží tam třeba hodinu, prostě jak má náladu. Procházky obvykle končíme na dvorku, kde má svoje místečka, ze kterých pozoruje ptáky a vůbec dění všude okolo, a místečko na záchod, které rád využívá.
Na jaře mi začal počurávat věci. Vypozorovala jsem, že je to v okamžicích, kdy sednu k notebooku. Ve své práci nemám čas si vyřizovat osobní maily apod. (a ani by to nebylo správné), tak to dělám doma. Většinou až po procházce. I když se na procházce vyčural venku, jakmile sednu k ntb, najde si nějaké nejlépe čerstvě vyprané prádlo a to znečistí. Pozorováním jsem dospěla k názoru, že je to spíš „komunikační“ záležitost než nějaká nemoc. Když jsme teď v létě byli s kocourem na dovolené na chalupě, za cele tři týdny ho to ani nenapadlo. Po návratu domů trvalo jen týden, než se jeho „protest“ obnovil.
Ze začátku jsem nereagovala nijak, prostě jsem sebrala špinavé věci, dala je vyprat a sedla si zpátky k ntb, především proto, aby nezískal pocit, že jeho chování má nějaký žádoucí účinek (začít se mu věnovat). To by asi bylo úplně špatně. Teď dělám to, že se naprosto bez emocí zvednu, strcím mu do toho čumák, hodím prádlo vyprat a dál se věnuju původní činnosti nebo ho za trest chvilku ignoruju. Ale asi to taky nebude mít nějaký valný účinek, jak pozoruju…
Nevím, co dál dělat. Myslím, že můj denní rozvrh se nijak zvlášť nezměnil ani nedošlo k nějaké výrazné změně, která by mi nějak zapadala do začátku tohoto jeho chování. Včera (v sobotu) jsme byli venku a blbnuli celý den, dnes, když přestalo pršet, cca 2 hodiny, mezitím jsme zase tak různě blbnuli. A sotva jsem po celém víkendu poprvé sedla k ntb, ani ne po 10 minutách zase „protest“. Chápu, co mi tím říká (alespoň si to myslím), ale nehodlám se stát jeho otrokem ve smyslu podřizovat svůj denní režim a činnost jeho náladám. Jakkoli je to miláček největší a naprosté zlatíčko, je to přece jen zvíře a denní režim určuji já, nikoli on (tedy alespoň doteď).
Jiné činnosti, při kterých věnuji svou pozornost něčemu jinému než jemu (vaření, úklid, sledováni tv…), mu nevadí, jen počítač. Ale obávám se, aby se toto jeho chováni časem nerozšířilo. Proto bych Vás ráda požádala o radu, nějakou fintu, jak toto jeho chování změnit. Ráda bych si také objednala Vaši knížku Když kočka ignoruje záchod. Děkuji.
S pozdravem Z. N.
Dobrý den, paní N.,
tedy smekám před Vámi, jak se Vašemu kocourkovi věnujete – to já nejsem tak pečlivá panička. A mám podobný problém – moje kočička také ihned zaregistruje, když si sednu k počítači, a vadí jí to. Jen na rozdíl od Vašeho kocoura nečurá, ale hupne mi na klín a vtírá se. Když ji dost nehladím, přitahuje si mou ruku packou. Někdy je to milé, ale někdy fakt otravné, zvlášť když se musím hodně soustředit. A těch chlupů v klávesnici!
Navrhuji nejprve zkusit spojit Vaši práci u počítače s něčím, co udělá kocourovi radost: Např. rozdělit konzervu (kapsičku) do několika misek a dát je na různá místa, aby je musel kocour hledat (ale omezte mu prostor na jednu místnost a tam pokud možno všechno, co obvykle počurává, ukliďte). Nebo udělejte pár otvorů do víka a stěn krabice od bot (na protažení paciček) a do krabice schovejte nějaké hodně voňavé ňamky. Dobroty nebo hračky jdou schovat taky pod nějaký starý ubrus. Nejlépe všechno zkombinovat, aby mu to chvíli zabralo. Pak všechno hned někam ukliďte, ať to nemá přístupné jindy, než právě v době, kdy potřebujete pracovat.
Také se doporučuje kočky „zaměstnat“ přímo u počítače – dat jim nějaký pelíšek na stůl vedle počítače (nejlíp na straně, kde je větrák, aby na ně šlo teplíčko), pěkně je tam pohladit a pak jakoby s nimi konzultovat práci. Mně to funguje, ale je to poněkud omezující.
No a kdyby to selhalo, nezbyde než kocoura na chvíli separovat. Když je takhle vzorně vyvenčený, můžete ho dát na chvíli do přepravky nebo klece a přidat mu tam nějakou dobrůtku. Ale nechte ho mimo místnost, kde jste s počítačem, aby nebyl počítač příčinou jeho uvěznění a nechtěl se mu pomstít. Po vypuštění bych kocoura pořádně zaměstnala nějakou hrou, aby hned nešel protestovat a očurávat. Ale u této metody mám strach, aby kocourek moc nemňoukal – siamky jsou dost hlučné.
Kdyby se nedařilo, dejte vědět, zkusíme to doladit. Knížečku ráda pošlu, třeba tam najdete další inspiraci.
S pozdravem
Hana Žertová