Pročůraná podlaha

Dobrý den paní doktorko,
dostala jsem kontakt od našeho veterináře. Neustále se dotazuji na náš problém, hovořím s veterináři, ale nikdo nám neumí poradit a vždy si jen vyslechnu, že s tím už nic neudělám. O co jde.
Přes známé jsme si pořídili fenku trpasličího pinče, brali jsme si jí, když jí bylo cca 2,5 měsíce, byla taková vystrašená, narodila se na vesnici a my si jí přivezli do města do paneláku. Rychle si na nás zvykla (jsem rozvedená a žijeme v  panelákovém bytě spolu s 9 letým synem). Pořídili jsme ji všechno potřebné vybavení, chodili venčit, na doma pořídili i pleny na čůrání, ale po poradě s veterinářem jsme je hned zase odbourali, aby si na ně nezvykla a nevykonávala potřebu jen doma. Ze začátku jsem chodila venčit každé 2 hodiny, potom každé 3 hodiny a intervaly se prodlužovaly podle toho, jak vydržela.
První rok to bylo tak, že den, kdy jsme byli v práci, to na ní bylo dlouhé a nevydržela a vyčůrala i vykálela se doma, přes noc vydržela. Po jejím 1. roce  a 1. hárání jsem ji nechala vykastrovat, nechtěli jsme mít do budoucna štěňátka, a zhruba v tu dobu se to celé otočilo. Přes den mi vydrží a vykonává potřebu v noci. A to už dnes chodíme ven kolem 22.hodiny a ráno už kolem 6:30 h. Vždy mám ráno doma nadělení v podobě několika louží a také výkalů. Svátek je, když ráno najdu podlahu suchou. Vždy ji za to pochválím a dostane pamlsek a i ona z toho má radost, protože pokaždé, když vykoná potřebu doma, ji za to pokárám a potrestám. Ona už ví, že když ráno vstávám, že bude humbuk a už leží v pelechu na zádech a vzdává se, protože moc dobře ví, že udělala něco, co neměla.
Zamezila jsem jí přístup do druhé části bytu kvůli čůrání (celý byt mám otevřený bez dveří, takže měla všude přístup) – dali jsme mezi dvě chodby dětskou zábranu a ona má své pravidelné místo, chodí vykonávat potřebu do jídelny, kterou má hned vedle pelechu. V celém bytě mám plovoucí podlahy, a tak zrovna v této místnosti ji mám zcela zničenou, rozklíženou, promáčené lišty, moč zatéká všude, kam se dostane, stůl i židle mi stojí v loužích moči. Podlahu už jsem tam jednou celou měnila a nyní je to znovu na výměnu, ale to abych ji měnila jednou ročně, je to začarovaný kruh. A to nemluvím o zápachu a o tom jak ta podlaha čpí a není to nic zdravého pro naše dýchání.
Všeobecně fenka chodí nerada ven, hlavně v zimě a v nepříznivém počasí. Už když vycítí, že jdeme ven, tak se mi schovává a začne se celá klepat, pak už je venku celkem v pohodě, ale všeho se bojí, lidi obchází obloukem, bojí se aut, a všeho co se hýbe, na ostatní psy si ovšem troufá a je schopná zaútočit. Mám ji vždy na vodítku, protože ona není ten pes, který by mohl chodit na volno, všeho se leká a utekla by mi nebo skočila pod auto. Venku ani nereaguje a neposlechne, jakoby byla v tranzu, rychle vykoná potřebu a táhne mě hned domů, jako že se tam bojí, je nejistá a jen zajdeme do vchodu, ocásek nahoru a už je „ve svém“ a je spokojená. Doma celkem poslouchá, ale se štěkáním je to neštěstí. Četla jsem o tomto plemeni, že jsou hodně temperamentní a dobří hlídači a musí se mírnit při hlasitém projevu. Bydlíme v paneláku, i když v posledním patře, ale každý zvuk nebo hlas na chodbě oznamuje velice hlasitě a nedá se zastavit, pomůže jen pohrozit novinami. Návštěvy jsou další kámen úrazu, nikoho nesnese, každý je nepřítel v jejím teritoriu a strašně štěká a hned útočí. Proto synovi spolužáci se k nám bojí chodit a když už je to nutné, tak se zavírají do pokoje a já ji musím po té zavírat do koupelny, když jsou na odchodu. Když ji pak pustím, lítá po bytě jak motorová myš, štěká jak šílená a hledá, kam se dotyčný schoval. To samé s cizími lidmi, kteří přijdou třeba na odečty vody a podobně. Ale kdyby tohle byl náš jediný problém, že štěká a neposlouchá, tak bych byla šťastná jak blecha, ale ta zničená podlaha a každodenní ranní uklízení výkalů a utírání louží mě přivádí k šílenství. Poslední půl rok jsou tyto nehody občasné i odpoledne když přijdu z práce. Obecně je to tak, že venku se jí nelíbí, obzvlášť v období podzimu a zimy, a i když venku potřebu vykoná, nechá si ještě něco na doma. Původně jsem si myslela, jestli nemá něco s močovým měchýřem, ale to by mi doma nekálela. Jinak je fenka zdravá, chodíme na pravidelné očkování, ale jinak je strašně bojácná mimo domov a nedůvěřivá, ale zato doma si to chrání až přehnaně. Nemůžou k nám chodit návštěvy, neslyšeli bychom přes její štěkot vlastního slova a nedá se utišit a ani tam nesmějí pobíhat děti, protože by jí měli pořád zavěšenou na nohou. Každý se jí bojí a ani na návštěvu už naši známí nechtějí, abychom ji vodili s sebou, protože štěká, útočí a jen ji musím mít u sebe na vodítku a to je peklo.
Nevím si s ní rady, ale nejvíce mě trápí to její vykonávání potřeby doma. Je jí téměř 2,5 roku a veterináři mi říkají, že už je pozdě s tím něco dělat. Je to náš první pes, nevím kde jsme udělali chybu, byli jsme na vše důslední hned od začátku, i se dařilo tak do té kastrace, pak se to celé zvrtlo a zhoršuje se to neustále. Ten náš vzorec zapadá do vašeho tématu Separační úzkost psů. Už jsem kolikrát tak zoufalá z celé situace, že synovi říkám, že ji dáme pryč, ale nemám to srdce ji dát do útulku a nemám ji komu jinému dát. Opravdu už nemůžu dál. Dá se v naší situaci ještě něco dělat nebo už je to opravdu ztracené? Loni na očkování mi zvěrolékařka při očkování říkala, že ta naše fenka je pěknej nervák, nenechá na sebe doktora sáhnout, vyměšuje sekret  ze žlázek (stalo se mi to 2x), celá se klepe a že prý ji musíme zvykat na více lidí. Abych jí nevenčila jen já, ale i někdo jiný z rodiny a abychom chodili mezi lidi i ostatní psy. Jenže naše fenka je z takových situací na infarkt. Úplně obdivuju páníčky a jejich psy, kteří jdou klidně s nimi davem lidí, nebo jsou s nimi na rušných místech a pejsek je úplně v klidu, to si já vůbec nedovedu představit. Asi byl náš výběr prvního pejska nešťastný, nijak jsme se na to nepřipravovali a ani toto plemeno nebylo nejvhodnější. My to ale brali tak, že do bytu jen malého psa, velký by byl chudák.
Děkuji moc za Váš názor a radu.
S pozdravem
Z. G.