Vážená paní doktorko,
dovolím si Vás oslovit s dotazem k chování kocoura a poprosím o rady. V srpnu jsem si přivezla 3měsíčního kocourka – neznámé rasy (kočka domácí – lev – mýval…). Byl částečně zanedbaný a s nemocnými oušky (roztoči). Protože byl poslední měsíc zavřený v garáži (před odvozem, aby neutekl), po příjezdu do nového domova byl jak v „ráji“. Od začátku byl mazlivý, zvědavý, ale pořád strašně kousal a drápal ruce. Neměl problémy s cestováním ke mně ani k doktorům (očkování, ouška), a tam také nedělal neplechu. Relativně v klidu si nechal i doma pak čistit a léčit ouška, nechal se vykoupat a i sám si „řekne“ o postroj s vodítkem (pořád chce ven). V bytě má svojí místnost s oknem na vnitroblok, kompletně vybavenou pro něj. První měsíc jsem jej tam nechávala jak přes den (prac. doba cca od 6 do17 hod.), tak přes noc. Když se dostatečně seznámil s bytem, je v celém bytě, pokud nejsem v práci. Pokud jdu jen na hodinu dvě, také jej nechávám v bytě.
Postupem času mu zůstaly jak tyto vlastnosti, ale rozvinuly se i ty špatné.
Má dvě polohy: Buď je mazlivý, hravý, společenský a zvědavý, nevadí mu – tedy na první pohled – návštěvy doma, otírá se a nechá pohladit a je s námi v „kolektivu“, nebo pobyty u mojí matky (má s sebou i pelíšek, …), nebo začne jak otočením knoflíku kousat, škrábat, útočí na hlavu a skáče na ruce i do výšky dospělého člověka. Nic moc ho pak nezaujme (ani hra, jídlo…). Jen mňouká a zlobí. Ruce mám až po lokty samý šrám a modřinky od zoubků a drápků.
V současné době se léčíme s problémy s plícemi. Všimla jsem si po několika týdnech, jak rychle dýchá a při velké hře (honění či lovení myšáka na klíč) se zastaví a musí dodýchat a i mu bělala tlamička s čumákem. Určitě se pár těch útoků přičíst tomuto zdravotnímu problému, ale ne vše. Dostala jsem od lékaře feromonový obojek, trochu pomáhá od mňoukání u dveří, a už nechce tolik ven. Ale mívá pak (jakoby najust) záchvat agresivního výpadu a kousání do lýtek a kotníků. A pak zase leží a nechá se pohladit nebo sám chodí a lehni si u mě a vrní a je jak vyměněný…
Teď mám i dost problém ráno, když odcházím – už ví, že bude sám. Sice jde do pokojíčku, neutíká a neschovává se, ale při snaze ho pohladit (jako na rozloučenou) kousne.
Přiznám se, že jsem strašně unavená a nevím, jak reagovat. Trestání u kočky je problém – nefunguje mi tlesknutí ani razantní pohyb rukou a ani opakování „povelu“. Několikrát jsem jej zavřela do pokojíku na pár minut po útoku a pak po pištění byl klidnější a šel si třeba hned lehnout. Jen to zavírání nechci mít spojené s tím pokojem a pak vlastně odchodem do práce, že je to také za trest…. Na druhou stranu je naučen (opakovala jsem „místo“ a chválila) – při nandavání jídla do misky nesmí na linku a sedí na snížené poličce, otírá si tlamičku o roh, nebo má na lince jen tlapky a kouká a je zlatý…
Není ještě kastrovaný – pan doktor chce až po roce či výš…
Děkuji za jakoukoliv radu.
V. J.
Dobrý večer, paní J.,
ranní a večerní aktivita je u koček normální – zvlášť u kocourka, který žil 3 měsíce venku. To je doba, kdy je aktivní i přirozená kořist – myšky, ptáci, a kdy jsou kočky chráněné šerem a tím pádem nenápadné. A je to i doba, kdy jste aktivní Vy – před odchodem a po příchodu z práce. Jinak kocour den proklimbá a „profláká“. Zkuste ho trochu zabavit během dne: Do obvyklé misky dejte jen část granulí a zbytek nejprve rozneste po bytě nebo jeho pokojíčku (nahoru na pozorovatelny, něco na zem, na okno atd.) a když uvidíte, že granulky našel, udělejte mu to ještě těžší. Některé granulky přiklopte kelímkem od jogurtu, jiné dejte do přepravky na vajíčka a tu přilepte lepicí páskou k těžšímu prkénku, aby ji nemohl zvrhnout a vysypat, ale musel tlapkou lovit. V krabici od bot vyřízněte díry na tlapky v bocích i ve víku (také přilepit páskou) a ukažte mu, jaké dobrůtky dáváte dovnitř. Podobně lze udělat pyramidu z roliček od toaletního papíru – slepit je dohromady a ještě k podložce nebo ke svislé stěně skříňky, aby zase musel granulky a jiné dobroty tlapkou vytahovat. Jídlo se dá také schovat pod starý ubrus nebo prostírání, pod list papíru apod. Tyhle schovávačky pozměňujte, střídejte a dávejte je na různá místa, ať se chlapec nenudí a maká. Také voda kočky velice baví. Váš kocourek sice nesmí na linku, ale v umyvadle nebo ve vaně by se mohl vyřádit s kapajícím kohoutkem. Dobrá je taky kočičí fontánka. Ve vaně si kočky také rády hrajou s malými míčky, protože se jim po stěně vracejí a tak se vlastně samy pohybují. Ještě se ke hře hodí velké krabice -otevřené i zavřené, s dírou i bez, se závěsem přes díru jako s oponou, se starým svetrem navlečeným na krabici nebo mezi dvěma krabicemi jako tunel atd. Krabice mu po 1-2 dnech zevšední, tak ji vyhoďte a přineste novou. Myšku na setrvačník nebo plyšovou na provázku zkuste schovat pod starý ubrus. Budete-li kocoura chtít podpořit v aktivitách, berte vždy do ruky nějaké mávátko, tyčku. Nikdy na tyhle věci nesahejte holou rukou. Ruka je totiž teplá a reaguje na zatnutí drápků a zubů, což jen podpoří kocourovo lovecké nadšení. S mírou (s ohledem na zdravotní stav kocourka) lze využít i laserové ukazovátko, po kterém kočky šílí.
Tak to bychom měli vylepšené prostředí. A teď jak kocoura odradit od útoků: Ideální je sprej Pet Corrector, který napodobuje syčení hada, husy, labutě, a kočky z něj mají pořádný respekt. Ten byste měla mít vždy při sobě. Jakmile vidíte, že Vás kocour zaměřuje a chystá se k útoku, zasyčte – ale nedívejte se přitom na kocoura, nemiřte na něj. Jen vezměte lahvičku viditelně do ruky a udělejte kravál. A dál si ho nevšímejte, nemluvte na něj. Uvidíte, že po pár zasyčeních už si dá kocour pozor. Musíte být důsledná a brzy bude stačit jen vzít lahvičku do ruky nebo syknout ostře mezi zuby.
To zavírání kocoura za dveře je také v pořádku, ale nemusíte ho nosit do jeho pokoje – prostě ho vyšoupněte (v klidu, něžně, bez plácání a křiku) za první dveře a pár minut počkejte, až vychladne, a zatím si najděte Corrector pro jistotu…
Kocourka nikdy nehlaďte dlouho a vždy pozorujte (poočku, kočky nesnášejí upřený pohled) ocas – před útokem se začne špička pohybovat, a oči – panenky se rozšíří, pohled je upřený, a uši – ztuhnou a jdou trochu do stran. Při prvních známkách (raději ještě dřív) kocoura z klína klidně sundejte a připravte se zasáhnout zasyčením, ať už sprejem nebo jen pusou. Čím méně často k útokům dojde, tím dříve toto chování „vyhasne“.
Kastraci příliš neodkládejte a jakmile to zdravotní stav dovolí, zbavte kocourka testosteronu, než se z jeho útoků stanou pravidelné naučené rituály. Ty už potom těžko odbourávají.
Doufám, že alespoň něco z mých doporučení bude mít úspěch a u Vašeho kocourka převládnou ty kladné vlastnosti a projevy.
S pozdravem
Hana Žertová