Vážená paní doktorko,
obracím se na Vás s žádostí o radu. Moje fenka, čtyřletá kříženka border kolie Agáta, skáče mým koním na ocasy. Trvá to již dlouhou dobu, nejdříve jsem se snažila problému zbavit vlastními silami, ale neúspěšně. Ráda bych se touto cestou obrátila na Vás a požádala o Váš názor a radu.
Fenku mám od štěňátka, trávíme spolu hodně času. Je blázen do aportování, pro míček udělá cokoli. Pamlsky ji však nemotivují. Doma má přístup všude, smí i na pohovku a do postele. Nikdy nebyla na nikoho agresivní – jen když někdo cizí přichází k nám domů, tak „hlídá“. A také trochu doráží na přítele a vyžaduje pozornost, když se věnuji jen jemu.
Dvakrát třikrát týdně chodím ke koním a jezdím s nimi do přírody. Agáta běhá s námi. Ale od samého začátku, co ji mám, tedy skoro čtyři roky, trvá náš problém: Jakmile je v dosahu mých koní, běží k nim a zakousne se jim do žíní na ocase, zhoupne se na nich a pak zase odběhne. Za chvíli to zase zopakuje. A tak to je furt dokola. Dělá to pouze mým koním, ostatních koní ve stádě se bojí a vůbec k nim nechodí. Dělá to, i když na kobyle jedu, běhá okolo a občas na ocas vyskočí. Když ji teď nedávno měla na hlídání měsíc moje kamarádka, která má také svého koně, prý to samé dělala i jejímu koni a ostatních si zase nevšímala. Když s kobylou klušu nebo cválám, běhá okolo jak šílená a štěká. Kobyla to z nějakého důvodu tiše snáší a vlastně nic nedělá, občas (ale málokdy) pozvedne zadní nohu, jako by chtěla kopnout, ale ještě to nikdy neudělala – díkybohu.
Snažím se ji okřikovat, ale přestane jen na chvilku a pak zas pokračuje nanovo. Pořídila jsem elektrický obojek, ale nejsem schopna ho v pravou chvíli použít. Svazovala jsem žíně, tak aby na ně nevyskočila, ale někdy se jí to přeci jen povedlo a ve finále to začalo prudit kobylu. Namazala jsem ocas repelentem, chvilku dobrý, ale pak stejně na ocas skákala. Naposledy jsem zkusila jí dát látkový náhubek a to jediné zdá se zatím zafungovalo.
Dalším ne úplně zanedbatelným problémem je chození na vodítku – buď hrozně táhne, nebo se s vodítkem pere. Vlastě daleko lépe chodí bez vodítka než na něm.
S přáním hezkého dne
KZ
Dobrý den, paní Z,
děkuji za velice zajímavý dotaz.
Z Vašeho popisu mi to připadá, jako by fenka „žárlila“, když věnujete pozornost někomu jinému než jí. Je to určitě náramně akční pejsek a je zvyklá, že když jste spolu, stále jí vymýšlíte práci a ona Vás má jen pro sebe. Stejně jako nemá ráda, když se věnujete příteli a ji na chvíli odsunete na druhou kolej, zřejmě nemá ráda, když se bavíte s koňmi. Podle mého jde o vynucování pozornosti, popřípadě o přeskokové chování z nervozity, že na chvíli nemá Vaši pozornost. I když problém trvá už dlouho a určitě se z něho stal i jakýsi naučený rituál, nevidím to docela beznadějně. Doporučuji dvě zásadní opatření:
1. Posílit Vaše vyšší postavení vůči Agátě.
a) Začala bych od lesa – místečkem. V každé místnosti bytu by měla mít své místo (popřípadě je možné pelíšek přesouvat). Naučte ji, že tohle místo je výjimečné, protože tam se jí dostane veškeré Vaší přízně – tam ji hledáte při příchodu domů (i když Vám skáče po hlavě, nedíváte se na ni a říkáte „kdepak je ta moje holka…“ a jdete k pelíšku – až tam ji najednou uvidíte a přivítáte se s ní se slovy „hodná, místečko“), tam kouknete, když chcete začít hru, tam se obracíte, když jí chcete dát najíst, jít s ní ven… Ale také se tam občas podíváte, když pracujete, a chválíte uznalým tichým hlasem (aby se nezvedla), jak máte hodného pejska na místečku. Vaše pohovky by pro ni odteď měly být tabu. Nebojte se, nijak jí neublížíte a nevnesete zmatek do její duše, když najednou zakážete přístup na pohovku. Kdykoli se na pohovku jen podívá a vydá se tím směrem, okřikněte ji kratičkým NE (ale rozhodným a hlasitým, jako když střelí, doplněným o Váš přísný výraz a odhodlané postavení těla – Vy jste rozhodnuta si svou pohovku uhájit!) a hned jak zkoprní, ji už klidným hlasem pošlete na její místečko. Udělejte si čas a opravdu si celý den pohovku hlídejte. Kdyby tam náhodou vlezla, dělejte, že to nevidíte – v tu chvíli nesmíte dát najevo, že je pro Vás pohovka důležitá. Ale jděte do vedlejší místnosti a hrajte si s míčkem. Jakmile přiběhne, jděte s míčkem k místečku a „hledejte ji“ – hned jak vlítne na pelíšek, pochvalte, hoďte jí párkrát míček a přestaňte si jí všímat. Jen si zas hlídejte pohovku – jak by nabrala směr k ní, hned okřikněte a pošlete na místečko. Nechte ji tam chviličku ležet, pochvalte, pohrajte si. Kdyby se sápala k Vám, když tam sedíte, buďto hned odejděte, nebo popadněte noviny, časopis apod. a plácejte s tím do pohovky kolem sebe. Nedívejte se při tom na Agátu, jako byste plácala mouchy. Prostě tam pro ni není bezpečno. Když se tam přesto nacpe, hned odejděte a začněte si hrát s něčím, o co hodně stojí…. Kdyby bylo potom možné dostat ji podobným způsobem i z postele, bylo by to fajn.
b) Další důležitou věcí, se kterou byste měla začít dělat drahoty, je Vaše pozornost a zájem. Přirozený vůdce smečky si nikoho moc nevšímá, chová se povýšeně a smečku svolá, jen když pro ni má úkoly. Agáta by měla respektovat, že když ji zrovna „nepotřebujete“, musí si vystačit si sama. Pořádně ji venku proběhejte, zaúkolujte, pochvalte. Po příchodu domů si pomozte hračkou – mám ráda plnicí gumové Kongy. Jde do nich naplnit jednak běžné krmivo, ale navrch se dá např. sladký tvaroh, pribinák, nebo trochu paštiky apod., aby granulky tak snadno nevypadly, a do toho se zapíchají střívečka, aby to bylo voňavé a zajímavé. Když se pes naučí s Kongem hrát a těší se na něj, může se naplněný Kong zamrazit v mrazáku, aby jeho vyprázdnění bylo pak obtížnější a déle trvalo… Na místečku jí dejte hračku na pár minut, pak ji seberte a s fenkou si maličko zacvičte nebo ji vemte znovu chvíli ven. Pak jděte k místu, kde jste schovala hračku a říkejte „kde je ta dobrůtka, hmm, ta je dobrá…“, a zas jí hračku na chvíli půjčte a přestaňte si jí všímat. Postupně dobu prodlužujte, aby se naučila vystačit si chvíli sama. Pak jí můžete dávat hračku vždy před odchodem z domu nebo v době, kdy chcete být s přítelem sami.
c) Třetí věcí je dobré navázání Agáty na Vás ve chvíli, kdy potřebujete její pozornost, a úplné uvolnění na povel VOLNO. Tím byste mohla vyřešit i problémy s chůzí na vodítku. Vezměte do ruky míček, připněte vodítko, nechte ho prověšené, dejte povel K NOZE a rázným krokem vykročte. Míček stále držte ve výši prsou. Kdyby na něj chtěla Agáta skákat, okřikněte ji krátkým NE a hned dejte zas povel K NOZE. Po pár klidných krocích se zastavte, nechte fenku sednout, půjčte jí míček s povelem VOLNO, rozběhněte se s ní. Ale nehrajte si, otočte se zády a zas přivolejte, míček odeberte nebo vezměte jiný a opakujte, prodlužujte dobu chůze u nohy. Dobrý je míček na šnůře, který jí dáte jen potahat a pak ji zas ukázníte u nohy. Až to půjde, zkuste míček jen ukázat a pak schovat do kapsy, ale mluvte na ni, klidně opakujte povel, musí zůstat otočená k Vám a čekat, kdy už ten míček zase vytáhnete.
2. Odvést pozornost Agáty od koňských ocasů k jiné činnosti.
Až budete mít Agátku připravenou výše zmíněným postupem, můžete teprve zkusit začít řešit samotný problém. Ve stáji Agátě vymezte místečko podobně jako doma a buď ji hlídejte po celou dobu, kdy pečujete o koně, aby tam zůstala, nebo ji tam uvažte, popřípadě to pojistěte náhubkem. Neměla by mít vůbec šanci chytit ve stáji koňský ocas.
Po nasedlání ji přivolejte a dejte jí hned do huby míček nebo jiný aportek (hadr s uzlem, klacík), o který má veliký zájem. Vezměte pár takových také s sebou do kapes. Při nasedání si ji hlídejte – „drž aportek“, popř. ji povelem posaďte. Jakmile vyjedete, snažte se komunikovat s fenkou tak, aby měla zájem držet aport v hubě. Kdyby ho pustila, hned ukažte druhý a hoďte jí ho. Chvalte – „hodná holka, drž aportek, poběž dopředu, to je ono…“ Udělejte pár velice krátkých vyjížděk, tak abyste ji mohla mít pod kontrolou. Na delší jeďte raději bez ní a nechte ji doma nebo uvázanou, jestli to pro ni není velké trauma. Postupujte opravdu pomaličku – neměla by se vůbec dostat koni za zadek. Postupně zkuste po nasedlání jen držet míček v ruce a udržovat fenku v napětí, podobně jako při učení chůze u nohy. Až na volném prostranství jí míček hodíte a dáte jí volno. Samozřejmě by to chtělo stále ji čas od času přivolávat a komunikovat, chválit. Ukažte, že pro Vás není koňský ocas vůbec důležitý. Vy přece máte něco mnohem zajímavějšího – aportky. A jste ochotna je Agátce půjčit, když se pěkně soustředí na Vás a ne na koňské ocasy.
Kdyby se takto nedařilo, dávejte Agátě ve stáji i na vyjížďky košík, ale takový, aby v něm mohla otevřít hubu – v látkovém by se Vám zadusila. Kdykoli ji ale při práci s koňmi budete moci kontrolovat, sundejte koš, hlídejte ji v odložení a za odměnu nabídněte aport. Stále to stavte tak, že pro Vás není podstatné, že se věší koni na ocas, ale jde Vám o to, aby splnila Váš povel (MÍSTO, ZŮSTAŇ, venku pak VOLNO, nebo DOPŘEDU apod.). Chvalte, radujte se, odměňujte. Napomínejte co nejméně a snažte se, aby to nebylo v souvislosti s ocasem, jen s nesplněným povelem – takže žádné fuj, nesmíš apod., ale rychlé NE ještě dřív než by se přiblížila k ocasu a hned MÍSTO!!!, event. DOPŘEDU, APORT!!
Budu moc ráda za zprávu, jak se daří s problémem bojovat.
Zdravím.
Hana Žertová