Vyměšování a emoce

Štěněcí prosba

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Seznamování štěňat ve školce

Maličká štěňata mají vyměšování spojeno s máminou laskavou péčí. Bez jemné masáže bříška a okolí patřičných tělních otvorů by se nedokázala sama vymočit a vykálet. A protože tento akt jim přináší velice příjemnou úlevu, brzy se naučí bříška a zadečky mámě sami nastavovat. Vrozený instinkt i získaná dobrá zkušenost je později vedou k tomu, že podobným způsobem navazují kontakt i s cizími dospělými psy. Přikrčí se k zemi, stáhnou uši i ústní koutky dozadu, přizvednou přední tlapku a otáčejí se na záda. Jejich rituál však získává nový význam. Vysílají tak cizímu psu jasný signál, vlastně prosbu o shovívavost a šetrné zacházení: „Jsem maličké bezbranné štěňátko, prosím neubližuj mi!“ Když se pes přiblíží a začne je očichávat, většinou ještě na zdůraznění své bezbrannosti vyloučí pár kapek moči. Většina dobře socializovaných dospělých psů této prosbě dobře rozumí a po krátkém seznámení se od štěňátka odvrátí, čímž mu dají najevo, že je nemíní nijak ohrožovat. Podobný rituál proběhne i v případě, že štěně ve hře doráží na dospělého psa a ten se ohradí napjatým postojem a upřeným pohledem, popřípadě zavrčením či chňapnutím. Čím důraznější je agrese, tím přesvědčivěji se štěně snaží demonstrovat svou bezbrannost a odvrátit tak nebezpečí napadení.

Odvrácení hrozby či trestu
Bázliví a málo sebejistí psi toto ritualizované chování vykazují i v dospělosti při setkávání s cizími psy nebo v kontaktu se psy, s nimiž se dobře znají, ale zaujímají vůči nim výrazně nižší postavení. Někdy to dojde až do extrému. Měla jsem například klienty, kteří si ke svému dospělému foxteriérovi pořizovali štěně stejného plemene. U chovatele našli poslední dvě štěňátka – pejsky. A protože se nemohli rozhodnout pro jednoho z nich, vzali si nakonec oba. Jeden z pejsků byl však velmi nejistý, a kdykoli se na něho dospělý pes jen podíval, hned ležel na zádech a pomočil se. Jeho bráška se naopak s dospělákem rychle skamarádil a stále spolu něco podnikali. Nakonec se malý strašpytel pomočoval vždy, když se některý ze psů přiblížil zhruba na metr od něho nebo se jen podíval jeho směrem. Navíc špatně žral i spal, stále se nervózně rozhlížel. Zaostával v růstu a celkově neprospíval. Majitelé mu chtěli pomoci získat sebevědomí tím, že ho nutili do užšího kontaktu s druhými dvěma psy a přitom jej chválili. Naopak ho trestali nejprve vyhubováním, pak i plácnutím za lehání na záda a pomočování. Samozřejmě dosáhli úplně opačného efektu, než zamýšleli. Pejsek se navíc začal chovat stejným způsobem i k majitelům, které to rozčilovalo. Vzhledem k podmínkám a ke stupni rozvinutí problému (psíci byli v době vyšetření již více než rok staří) jsem jako jediné možné řešení doporučila najít bázlivému psovi novou rodinu, tolerantní a bezdětnou, kde bude žít jako jediný pes.
Přikrčení k zemi, náznak otočení na záda a pomočení vykazují často psi, kteří bývají neadekvátně trestáni. Nejčastěji jsou to opět štěňata a mladí psi, ale mohou to být i dospělí velmi submisivní jedinci nebo takoví, kteří jsou trestáni často, aniž by trestu rozuměli. Je-li trest přiměřený a správně načasovaný, přeruší lumpárnu přesně v okamžiku, kdy se k ní pes odhodlává. Pak je účinný a vzájemný vztah nekazí, ale naopak posiluje. Ale řešení následků psího zlobení lamentováním („co to zase bylo!?“) nebo dokonce výpraskem vede k tomu, že se pes ve všech podobných situacích „tváří provinile“ a může se i pomočit. Není to však uvědomění viny, ale snaha odvrátit trest a páníčka uklidnit.

 
Radost a tréma
Luigi 1Vyloučení malého množství moči se objevuje u mladých psů, kteří ještě nemají plně funkční svěrače, také v souvislosti s velkou radostí, například při vítání členů rodiny. Je-li pes ponechán dlouho doma bez vyvenčení a má přeplněný močový měchýř, pak z něho místo několika kapek vyteče pořádná louže, kterou ještě rozmydlí ocasem a rozťape po celém bytě. Na napomínání tito jedinci většinou zareagují ještě větším množstvím uvolněné moči a usmiřovacími gesty popsanými výše, takže se v loužičce navíc vyválejí. Pořádné trapasy nastávají, když psík takto vítá i hosty.
Naštěstí tyto projevy obvykle v dospělosti vymizí s tím, jak zesílí svěrače a jak se pes naučí ovládat emoce. V tom mu lze pomoci důsledným cvičením. Vítání se omezí na krátký pozdrav, načež příchozí odvrátí hlavu a kouká do zdi, dokud se pes neuklidní. Pak mu podá pamlsek, nejlépe takový, který vyžaduje delší žvýkání, při němž psík na svou ohromnou radost z příchodu páníčků trochu zapomene. Nefunguje-li tento postup, je možné hned při příchodu hodit psovi pamlsky někam mimo předsíň, a zatímco je žvýká, lze se v klidu přezout a eventuálně se připravit na vycházku.
Ovšem někdy se psi těší na vycházku s takovým hektickým nadšením, že jim při poskakování u dveří také ukápne nějaká ta kapka moči. Napomínání nemá smysl, nejlepší je osobní příklad, tedy naprosto klidné a rozvážné chování, a důsledné dbaní na to, aby se pes zklidnil, kdykoli něco chce.
Spousta psů trpí trémou a nervozitou před kynologickými akcemi nebo před návštěvou veterináře. Těžko posoudit, nakolik je to tréma vlastní a nakolik přenesená z páníčků – výsledek je stejný. V těchto případech nedochází sice ke spontánní mikci, ale frekvence močení i kálení se značně zvýší, někdy mívají psi i průjmy nebo dokonce zvracejí a odmítají potravu. Nejlepším řešením je opět vlastní příklad neochvějného klidu, užitečná bývají také homeopatika (zvláště lék Gelsemium v nízkém ředění), Bachovy květové esence nebo přípravky s obsahem tryptofanu podávané pár dnů před plánovanou akcí.

Strach, bolest a úzkost
Pomočení nebo pokálení psa z důvodu obrovského úleku, strachu nebo bolesti je vždy politováníhodné a všem pochopitelné. Nedávno se mi stala taková příhoda v první lekci štěněcí školičky: Když jsme se na konci hodiny rozcházeli, psíci už byli uvázaní na vodítkách. Rozdováděné štěně šarpeje se paničce vytrhlo a pobíhalo po čekárně s vlajícím dlouhým vodítkem. V jednom okamžiku na ně vybaflo štěně německého ovčáka a současně jsem mu nechtěně přišlápla vodítko a zamotala jsem se do něho. Pejsek byl na postroji, takže žádnou fyzickou újmu neutrpěl, ale dva nepříjemné vjemy najednou a nemožnost úniku měly za následek vyjeknutí a puštění loužičky moči. Naštěstí strach netrval dlouho, maličký se v paniččině bezpečné náruči rychle uklidnil a vesele pokračoval v dorážení na kamarády.
hnedy labradorsteneHůře již vnímáme důsledky velkého strachu a úzkosti, když psa v tomto zoufalém stavu nevidíme, přijdeme domů a už je „vykonáno“. Odhaduje se, že strachem ze samoty a úzkostí před odchodem majitelů z domu trpí více než jedna třetina všech psů. A jedním z nejčastějších doprovodných projevů této patálie je právě močení a kálení doma, mnohdy i opakované během několika málo hodin, přestože pes byl před odchodem majitele důkladně vyvenčen a v klidu je schopen vydržet bez venčení celý den.
Tresty a láteření problém jen zhorší. Je třeba se psem důsledně a pomalu trénovat, aby byl schopen zůstat nějakou dobu sám. Čím je jeho strach větší, tím pomalejší musí být postup. Většinou je zapotřebí i podávání léků. V lehčích případech pomohou psovi léčiva na přírodní bázi (například homeopatika, Bachovy květy, uklidňující feromony z vaporizéru nebo obojku, doplňky stravy s tryptofanem a alfa-kasozepinem), v těžších případech je nutné podávat chemické léky ze skupiny anxiolytik a antidepresiv. Řada psů s těžkými projevy separační úzkosti se však nikdy nenaučí tolerovat samotu. Pak nezbývá, než jim zajistit stálou společnost s pomocí přátel, členů rodiny nebo profesionálů.

MVDr. Hana Žertová pro Svět psů 2014