Mladé kočky jsou jako děti – náruživě poznávají svět všemi smysly. To nejzajímavější zkoumají zblízka: prohlédnou, očichají, osahají a nakonec i ochutnají. Dokud se drží pravidla „všeho s mírou“, je vše v pořádku. Někdy je ale těžké tu správnou míru uhlídat.
Nebezpečné ochutnávání
O schopnosti koček rozlišovat chuti se toho příliš neví. Je prokázáno, že se vyhnou příliš slané a příliš kyselé potravě a že mají úžasně citlivý nos na kvalitu masa. Poznají první známky začínajícího žluknutí tuků a masa nebo uzeniny, které nejsou dokonale čerstvé, se ani nedotknou. S dalšími chutěmi je to asi velmi individuální, podobně jako u lidí. Některé kočky s gustem vylížou talíř nebo hned celý hrnec od pořádně ostrého guláše a ani okem nemrknou. Jiné zase neodolají makové náplni do buchet, čokoládové polevě na perníku nebo rozinkám ve štrůdlu. Další si pochutnají na olivách nebo hrášku ve slaném nálevu. Všechny tyhle laskominy jsou pro kočky potenciálně nebezpečné a neměly by je ochutnávat příliš často a ve větším množství.
Podobné je to s pokojovými květinami. Diffenbachie, azalky, vánoční hvězdy, některé orchideje, z řezaných pak hlavně lilie a konvalinky dokážou pořádně podráždit kočičí žaludek. Přesto kočky svoje nájezdy na zakázanou zeleň v bytě často opakují a vynalézavě obcházejí všechny pracně vybudované bariéry, i když mají k dispozici svou kočičí trávu nebo volný výběh ven.
Zmíněné kočičí „hříchy“ nebývají příliš závažné, zvláště pokud je hned odhalíme. S případnými nepříjemnými následky pak počítáme a dokážeme je buď sami, nebo s informovaným veterinářem rychle vyřešit. Horší je, když kočka ochutnává tajně naprosto nepředvídatelné věci.
Nástrahy domácnosti
Nedávno jsem s majitelkou mladé kočičky horečně přemýšlela, co mohlo způsobit její nedobrý zdravotní stav. Kočka několik týdnů zvracela, měla průjem, ubývala na váze, ale přitom byla dál hravá, jedla, pila. Veterinář pojal diagnostiku ze široka a postupně vyloučil infekční onemocnění, cizí těleso v zažívacím traktu, enzymatické i hormonální poruchy, prověřil všechny biochemické ukazatele moči i krve – a nenašel nic podezřelého. Vzhledem k věku a aktivitě kočky jsem vyslovila podezření na otravu a kromě obvyklých kočičích „pochoutek“ jsem jmenovala také saponáty. Na to se paní zarazila a pronesla tiše: „Jestli to nebude tou pěnou!“ Její dvě děti se rády koupaly v pěně. Kočka přitom seděla na vaně a tlapkou pěnu nabírala a ochutnávala. Vzhledem k tomu, že děti se koupaly téměř denně, pro všechny už šlo o určitý rituál, na který kočka málem doplatila.
Ještě horší a bolestivější zkušenost si prožila kočka mojí známé. Zničehonic přestala žrát i pít, nečistila si kožíšek. Stále jen seděla s nataženým krkem a pokašlávala. Veterinář se podíval do krku – byl zarudlý, tak nasadil antibiotika. Ani po dvou týdnech se však stav neupravil, kočka musela na infuze. Naštěstí lékaře napadlo udělat rentgenový snímek hrudníku, aby zkontroloval plíce a srdíčko. A všichni zůstali v šoku: Kočka měla v jícnu zapíchnutou jehlu i s kusem nitě. V narkóze ji úspěšně vytáhli ven a kočce se hned ulevilo. Tahle švadlenka už měla opravdu namále.
Nutkavé chování a stres
Dosud byla řeč hlavně o kočičí zvědavosti. Jsou však kočky, které cucají nebo okusují neobvyklé věci proto, že je k tomu cosi neodolatelně pudí. Pak hovoříme o nutkavém nebo kompulzivním chování. Nejčastější je tzv. pica. Zpravidla se začíná projevovat už u malých koťat. Ta hledají povrch s drobnými uzlíčky či hrbolky (vlněné svetry, deky, přehozy), které pak uchopí jako mámin struk a sají. Přitom masírují okolí pomyslného struku tlapkami jako mámino bříško. Usuzuje se, že může jít o neuspokojený sací reflex u koťat, která byla brzy odstavena, nebo byla nejslabší z vrhu a nedostala se k mléčným strukům, popřípadě matka měla málo mléka. Někdy vymizí cucání s věkem nebo je možné přesměrovat kotě k jiné činnosti – ke hře nebo k jídlu v misce. Často však přeroste v úporné vyhledávání předmětů vhodných k cucání a kočka postupně ztrácí kontrolu a stává se závislou. Jedině cucání jí přináší uspokojení, všechny ostatní činnosti odbývá. Je těžké jí takové chování zakázat nebo odvést její pozornost. K pice mají kočky zřejmě určitou genetickou predispozici, protože se vyskytuje opakovaně v některých liniích, zvláště u siamek. Postižené kočky by se proto samozřejmě neměly zařazovat do chovu, aby bylo možné tuto poruchu postupně z chovu eliminovat. Pica se nemusí projevit u všech koček, které pro ni mají dispozici, a nemusí být vždy stejně úporná. Naplno se obvykle rozvine při dlouhodobém stresu nebo časté nervozitě. Proto by kočky, které projeví větší zájem o cucání, měly být co nejrychleji uvedeny do maximální pohody a stimulovány k běžnému kočičímu komfortnímu chování. To znamená k otírání tváří, ke škrábání na škrabadlech, k protahování, rozvalování, umývání kožíšku, k loveckým hrám. Zpočátku postačí zlepšit kočkám náladu podáváním kapek s obsahem tryptofanu, ovšem na rozvinutou picu je třeba zpravidla použít antidepresiva.
Před časem jsem se setkala ještě s jedním zvláštním kočičím chováním. Šlo o kočku sphynxe, která celému vrhu koťat okousala uši. Kočičí mámy někdy okusují koťatům hmatové vousky, aby jim ztížily orientaci v terénu a zabránily tak jejich rozbíhání. Tahle matka nejspíš ve velkém stresu pro jistotu koťátkům okousala celé hlavičky. Je otázkou, zda šlo o stres spojený s prostředím (v domácnosti žilo dalších osm koček) nebo s mateřstvím jako takovým. Další vrh bych rozhodně raději nezkoušela.
MVDr. Hana Žertová pro časopis Moja mačka