Soužití několika koček na malé ploše bytu s sebou přináší nejen příjemné prožitky a společné aktivity, ale také neshody a šarvátky. I kočky si někdy vzájemně „lezou na nervy“. A zatímco my, lidé, můžeme z „ponorkových“ stavů utéct a ventilovat nahromaděné emoce třeba sportem nebo poklábosením s kamarády, pro domácí kočky možnost úniku neexistuje. Dlouhodobé podráždění pak vede nejen k nepříjemné změně chování, ale ohrožuje i celkový zdravotní stav koček. Naštěstí se dá většinou předem odhadnout, kdy by to mezi kočkami mohlo začít jiskřit, a je možné vzájemné agresi předejít nebo ji alespoň zmírnit.
Přinesení nové kočky
Nová kočka na domácím území, to je rozhodně pádný důvod ke znepokojení a k naštvání. Zvláště pokud je to malé kotě nebo rozpustilý dorostenec, kteří se nechovají důstojně a s patřičnou úctou k domácí micině, a lidé je krmí, hladí a hrají si s nimi. Je tedy třeba je rázně zpražit a držet si je daleko od těla i od strategicky důležitých míst. Když varovné syčení, mručení a naježení všech chlupů není nic platné, nezbude než pokusit se vetřelce vyhnat přímým útokem. Některé ráznější kočky a hlavně kocouři fázi varování vynechají a rovnou se na novou kočku vrhnou. Jenže ta nemá kam utéct – skrýš, kterou v rychlosti vyhledá, patří domácí kočce, takže ta se naštve ještě víc. Její útok má za následek buď obrannou reakci vetřelce, nebo jeho panický strach. V takovémto vzájemném rozpoložení se těžko navazuje dobrý vztah.
A přitom stačí si uvědomit, že kočky jsou především vynikající pozorovatelé. Dlouho sledují kořist (konkurenta, potenciálního nepřítele) a vyhodnocují, co zjistily. Podle toho se pak zachovají. Před přinesením nové kočky do bytu je tedy dobré instalovat do dveří u místnosti, kde se domácí kočka cítí nejbezpečněji, mříž nebo pletivo. Nová kočka se ubytuje v sousedním pokoji. Má tam svůj záchod, svoje misky i pelíšky. Takovéto omezení prostoru není vůbec na škodu – naopak, obě kočky jsou v malém prostoru jistější, dobře se tam orientují a většinou hned začnou jedna druhou zaujatě pozorovat. Jakmile nabudou jistoty, že druhá kočka je bezpečně oddělena mříží, začnou se chovat přirozeně a uvolněně. Rychlejšímu uvolnění podstatně napomůže například obojek s kočičími pohodovými feromony nebo podávání přípravků s obsahem tryptofanu ve formě tablet či kapek. Jakmile se kočky začnou umývat, otírat tvářičky o nábytek a jsou schopny hodiny klidně spát, je možné nechat dveře otevřené a dopřát jim vzájemné prozkoumání teritorií a osobní seznámení. Většinou se to již obejde bez agrese.
Návštěva veterináře
Žádná kočka asi nechodí k veterináři ráda. Cesta v přepravce, čekárna plná psů a nepříjemný zákrok, to znamená pro kočku ohromný stres. Po příchodu domů je rozčilená, a když ji druhá kočka přijde přivítat, může se stát, že potlačovanou zlobu obrátí proti ní. Někdy naopak na kočku vyndanou z přepravky zaútočí její kamarádky, protože přinesla domů nenáviděný pach veterinární ordinace. Důvodem napadení může být i to, že ošetřená kočka se chová bázlivě nebo je po veterinárním zákroku omámená léky – prostě nechová se standardně. Ostatní kočky vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a snaží se nešťastnici vyhnat.
Rozčilenou nebo po zákroku malátnou kočku je lepší nechat zavřenou v přepravce, popřípadě ji přemístit do klece. Tak si ostatní kočky mohou přivyknout na přítomnost cizího pachu a pozorovat bezpečně pacientku, dokud se nezotaví a nezačne se chovat zase jako obvykle. Celý proces se dá urychlit vystříkáním přepravky či klece sprejem s pohodovými kočičími feromony.
Pobyt venku
Některé kočky chodí ven rády, jiným to přináší obrovský stres. Návrat domů znamená v obou případech rizikovou situaci. Výletník je buď rozrušen ze setkání s ptáky, psy, hromadou lidí, a své rozčilení může doma obrátit v agresi vůči ostatním kočkám, popřípadě psovi, ale i vůči lidem. Nebo se naopak chová bázlivě a vyděšeně, tedy docela jinak než obvykle. To někdy vyprovokuje ostatní kočky k útoku. Vyděšení výletníka se tím ještě prohloubí, a někdy trvá řadu dní, než se dostane zpátky do pohody. Takové kočce se pak nelze divit, když se na dálku vyhýbá přepravce nebo postrojku.
I v případě, že si vaše kočka pobyt venku užívá, nechte ji raději po návratu chvíli zavřenou v přepravce nebo v kleci, popřípadě v jedné místnosti. Až když se docela uklidní a ostatní kočky akceptují přinesené pachy, je možné ji vypustit. Stejný postup je dobré zachovávat i v případě, že kočky byly na procházce spolu. Podobná situace nastává také při návratu kočky z výstavy nebo od krycího kocoura.
Dlouhá samota
Někdy lidé hřeší na to, že kočky jsou doma dvě nebo tři, a že si tedy vyhrají spolu. Jenže kočkám zvyklým na pomazlení a zajímavé hry s páníčky jejich dlouhá nepřítomnost vadí, i když mají společnost druhých koček. Pak se předhánějí, která se bude mazlit dříve, nebo se některá z koček uraženě stáhne a přestane komunikovat. Stres z dlouhé samoty, nuda a frustrace mohou u koček vést ke vzájemné nevraživosti až agresi. Setkala jsem se i se šikanou v pravém slova smyslu, kdy jedna kočka bránila druhé používat záchod, a ta pak byla trestána za nečistotnost.
Dopřejte tedy co nejčastěji kočkám potěšení z vaší přítomnosti a dohlédněte na jejich interakce a vztahy. Pokud odjíždíte na víkend nebo na delší pracovní cestu, zajistěte vždy někoho, kdo má kočky rád a nahradí vás.
Společně prožitý šok
Nejzáludnější situace jsem si nechala na konec. Zatímco na všechny předchozí se dá připravit, drobné či větší domácí katastrofy (malování, vytopení, stěhování apod.) zaskočí většinou i nás, natož kočky. Vzpomínám na případ, kdy dvě starší kočky, žijící dosud v naprosté shodě, na sebe začaly tvrdě útočit poté, co v kuchyni spadla kredenc. Obě kočky tehdy svorně loudily o nějaký ten kousek masíčka při přípravě oběda, když se ozvala ohromná rána a z kredence se vysypalo nádobí. Kočky prchaly každá na jinou stranu, div se nepřerazily. Do večera o nich nikdo nevěděl. Když druhý den vylezly, chovaly se, jako by se neznaly. Syčely na sebe a postupně se začaly ošklivě napadat a pronásledovat.
Museli jsme postupovat stejně jako při sbližování dvou cizích koček – s pomocí mříže ve dveřích, kapek s tryptofanem a feromonového odpařovače. Pak už to šlo poměrně rychle, jen kuchyni se obě vyhýbaly a pár týdnů tam nechodily ani loudit a krást.
MVDr. Hana Žertová pro časopis Moja mačka