Foto autorka dotazu
Dobrý večer.
Již delší dobu řeším problém mezi dvěma psy. Přes dva roky se mi perou. Stále čekám, že je tento druh zábavy přejde, ale jsem varována z několika stran, že se mýlím. Mám dva psí bratry irského pšeničného jemnosrstého teriéra. Acaarovi je 5 let, Bárnymu jsou 3 roky. Neperou se mi o jídlo (krmím odděleně, je to nutné) ani o hračky. Připadá mi, že jim jde jen o teritorium. Oba chtějí na té naší zahradě být kapitány. Oba dva jsou bohužel v síle a neumí se podřídit. Když se perou, řešíme to okamžitým zákrokem. Začneme je od sebe odtrhovat. V tu chvíli ale neslyší, nevidí a ani necítí bolest. Nevadí jim ani voda. Nikdy jsme je ale nenechali doprat až do úplného vítězství jednoho z nich. Je to tak špatně, nebo dobře? Jejich praní vypadá vždy tak hrozně, že se bojíme, aby se nezakousli. Je pravda, že jsou jen potrhaní, ale nikdy si vážně neublížili. Když jsou doma sami, neperou se. Sami bývají málokdy a jen na pár hodin.
Bárny Acaara někdy obtěžuje. Někdy se nedivíme, že mladšího od sebe odhání. Mladší Bárny je hodně temperamentní. Dříve jsem s nimi chodila pravidelně na výcvik. Měli jsme teď s výcvikem rok a půl pauzu. Byla jsem těhotná a mám nyní roční dceru. Museli jsme se spokojit jen s procházkami. Od minulého týdne je dávám na výcvik našemu psímu trenérovi, aby se mi psi unavili.
Vím, že potřebují psychicky i fyzicky více unavit. Přesto na sebe někdy vrčí. Je možné, že si vzájemně chrání před druhým naší malou dceru? Když se na naší rodinu dívám zpětně, není to dcera, kdo je zajímá, ale já. Neustále si mě hlídají. Snažím se jim dávat vše stejně. Pozornost, příkazy, pochvaly, úkoly…..ale asi je někde chyba. Bohužel nevím kde. Byla bych Vám vděčná, kdybych dostala i malinkatou radu.
Na policejním výcviku, kam chodím cvičit poslušnost, mi byl doporučen elektrický obojek. Mimo jiné poslouchají dobře. Dnes mi pan veterinář řekl, když se perou a dostanou ránu, nemusí to být vždy povel, aby se pustili. Naopak si budou myslet, nebo by mohli, že je kousl více ten druhý protivník a mohli by se začít prát s větší silou. Co si o tom prosím myslíte vy? Mám si pro případné jejich vzájemné praní pořídit elektrický obojek? Je to řešení? Nebo mají nosit přes den náhubek?
Byla jsem tak špatná z jejich špatných nálad, že jsem dala inzerát. Hledám pro jednoho z nich hodnou rodinu. Přemýšlela jsem nad tím od zimy. Teprve teď jsem to prozradila synům. Můj třináctiletý syn se od té doby nemůže ani učit. Zhoršil se ve škole, stále myslí na pejsky. Acaar a Bárny se jen neperou. Někdy spolu i spí, hrají si. Rádi cestují, hlídají spolu u plotu….S dětmi se milují!
Nikdo z našeho okolí nechce staršího teriérka. Nevím, jestli bych byla schopná, dát našeho člena rodiny někomu cizímu.
Poslední dobou se ale perou více. Nevím, jestli je to tím, že v okolí hárají fenky. Nikdy moji kluci ale nekryli. Můžou se prát kvůli tomu?
Jde jejich chování prosím ovlivnit? Vím, že by byli ve větší pohodě, kdyby chodili denně na dvě hodiny běhat do lesa. Bohužel nemám tolik času. Mám na starosti tři děti. Chodím se psy na procházky. Jsou s námi v domečku i na zahradě. Vozíme je sebou na víkendy a dovolené.
Jak mám prosím změnit svůj přístup? Méně je rozmazlovat? Být více přísná? Jak jim mám zmenšit a vymezit nové hranice?
Předem Vám děkuji za Váš čas.
Posílám pozdrav, D. F. K.
Dobrý den,
z Vašeho dopisu mám dojem, že psům jde více než o teritorium o Vaši přízeň a pozornost. Píšete, že když jsou sami, neperou se. Kdyby šlo o území nebo nějakou fenku z okolí, prali by se nezávisle na Vaší přítomnosti. Vy jste pro ně nejdůležitější. Tak se snažte chovat opravdu jako ta nejdůležitější osoba a přidělujte jim svou pozornost uvážlivě. Nemůžete jim měřit oběma stejně – v psí smečce si nejsou dva jedinci rovni. Uvažte, který z obou psů se zdá být „důležitější“, výše postavený. Nebývá to ten, kdo provokuje a vyvolává šarvátky, spíše naopak. Myslím, že u Vás je to ten starší pes, ale nevím, jak je to s jeho zdravím a fyzickými silami. Tomu výše postavenému byste měla věnovat více pozornosti – jako prvního jej zdravit, krmit, pohladit a toho druhého od něho držet dál. Jakmile by nastala situace, že se kluci začnou mračit, popřípadě vrčet, hned odveďte jejich pozornost k nějaké činnosti, rozběhněte se, zatleskejte, prostě odlehčete atmosféru. Kdyby bylo už pozdě, je nejlépe když je dva lidi rozdělí tak, že je popadnou za zadní nohy. Pak je držte chvíli odděleně, než vychladnou. Snažte se prosadit svou vůli tak, že jakékoli náznaky agrese přísně utnete v samém začátku, ale pokud možno bez použití nějakých bolestivých prostředků. S tím má Váš veterinář naprostou pravdu – elektrický obojek je pro takovéto situace zcela nevhodný a spíše by agresi podnítil. Psi když jsou v ráži, nevnímají bolest nebo je naopak stimuluje k větší razanci. Zkuste se spíše prosadit sama – postavte se tak rozhodně a na útočníka ukažte rukou a zatlačte ho dál do patřičných mezí. Chvíli ho hlídejte a nedovolte mu se přiblížit, dokud nebude klidný. Stále si uvědomujte, o co psům jde a svou pozorností a přízní šetřete na chvíle, kdy jsou opravdu v pohodě.
Kdyby se nedařilo a bylo opravdu jasné, kdo je z nich dvou na vyšší příčce, doporučuje se ten slabší pes, který provokuje, vykastrovat.
Výcvik s trenérem je fajn pro upevnění základních povelů a pro unavení obou psů. Ale Vaše vycházky s nimi jsou pro ně to nejdůležitější, po tom opravdu touží. Takže jak to půjde, dopřejte jim alespoň krátkou společnou vycházku s pár cviky a následnou velikou pochvalou. Trochu přitom zase preferujte silnějšího psa a nedopusťte šarvátky. Uvidíte, že je dokážete srovnat, když jim dáte jasně najevo, že vrchní šéf jste Vy a nedopustíte rvačky.
Rozdělení psů a umístění jednoho z nich do jiné rodiny je krajní řešení, ale kdyby se nepodařilo rvačky utnout, pak jediné opravdu účinné. Mám bohužel ve své praxi pár takovýchto dvojic, kdy psi musí být v domě trvale odděleni, a z toho jsou na nervy jak oni, tak páníčci. Ale u Vás je dobré, že se kluci neperou v noci a když jsou sami, tak věřím, že to ještě napravíte. Jen buďte dost rychlá a nekompromisní. Zkuste přes den, když jste s nimi, a ve všech riskantních situacích nasadit jim koše, aby opravdu neměli šanci se poprat a Vy jste měla víc času zareagovat na jejich náznaky.
S pozdravem
Hana Žertová