Dobrý den, paní doktorko,
zdravím Vás a dovoluji se na Vás obrátit s následujícím dotazem. Pokusím se vše co nejpřesněji popsat…
Mám doma 9letou kočičí holku, je zdravotně v pořádku, ještě docela hravá, aktivní. Nyní zvažuji pořízení cca 5měsíční kočičky z útulku a mám strach, co se bude doma dít…Ta původní kočička, kterou již doma mám (Garry), se narodila jako jedináček, takže vlastně nikdy neviděla jinou kočku než svoji maminku. Asi před rokem jsem si ji vzala na chalupu, kde jednou přes okno viděla cizí venkovní kočky a dost nepřátelsky na ně syčela, ježila se, byla v tu chvíli poměrně agresivní i na mne, jiné zvíře vlastně nikdy neviděla, občas syčí na ptáky za oknem, když jí téměř před okny poskakují po televizní anténě, ale to je asi normální.
Odrostlé kotě, které si zvažuji vzít, je asi 5-6měsíční, holka, drobná (menší, než běžně kočky v tomto věku), nekonfliktní, dle informací paní z útulku moc nevyhledává ostatní kočky ke hraní, je tak trošku sólista, klidná, k lidem se docela má, je mazlivá. Mám dojem, že to by se celkem hodilo k sobě, protože malé aktivní a kontaktní kotě, které by poňoukalo ke hrám, by asi ta naše domácí kočka nerada, myslím, že má už docela ráda svůj klid.
Teď nevím, jak by nový přírůstek přijala, nechci samozřejmě ani jedné z nich působit nějaký stres, nepohodlí a tak, ale říkám si, že by Garry nebyla sama doma celý den, když jsme s přítelem v práci, a kočičce z útulku bychom dali hezký domov.
Konzultovala jsem tyto své obavy s několika známými, ale co případ, to se průběh seznamování dvou koček dost liší, tak prostě nějak nevím. Dopředu se to asi dá odhadnout jen velmi těžko a samozřejmě ani nechci vzít si kotě z útulku a pak ho tam vracet, protože se nesnesou nebo nějak trýznit tu naši kočku, to bych opravdu moc nerada…Nevím ani, jestli se dají třeba odhadnout nějaké vhodné kombinace typu „dospělá kočka + kotě – holka“ nebo „starší kočka + odrostlejší kotě – kluk“?
Tato obava je vlastně jediný (ale asi zásadní) argument, proč NE, jinak vše ostatní hraje pro ANO, nebude tam ani jedna sama, vyhrají si, materiální problém s tím také nemáme, v létě máme možnost „venčení“ na terase (pouštím tam kočku pouze na kšírkách, bojím se případného pádu, ale zvykla si na ně a myslím, že si to dost užívá), domnívám se také, že kdyby byly kočičky dvě, odpadl by i problém s jejich odvozem na hlídání v době dovolené, mám představu (možná naivní), že při každodenní návštěvě někoho známého a výměně vody a krmení by mohly zůstat doma…
Prosím Vás o Váš názor a zkušenost, či nějaké doporučení.
Děkuji Vám a přeji hezký den.
L. N.
Dobrý den, paní N.,
tady je každá rada drahá. Bohužel bez toho, že to zkusíte, nepoznáte, zda je Vaše kočička Garry schopna tolerovat druhou kočku. Já to vidím skepticky – už má svůj věk, svoje rituály a nikdy se nemusela o nic (hlavně o Vás) dělit s jinou kočkou. Koťátka v útulku je mi líto, ale riziko, že Garry novou kočičku nepřijme, je veliké. Uvažujete rozumně a správně – povahou by si holky mohly sednout, měly by pořád co pozorovat, s kým komunikovat. Jenže soužití dvou koček záleží především na schopnosti vzájemné tolerance. Některá kočka prostě tolerantní není a vetřelec jí vadí. Nemusí to dávat najevo přímo agresí. Někdy naopak zalézá, je smutná, přestane si hrát, mazlit se, příst, méně žere atd. a kdykoli se vetřelec objeví, raději mu jde z cesty.
Znám to z vlastní zkušenosti. Děti našly na ulici maličké promoklé kotě a přinesly ho domů, kde byla naše pětiletá kočka Miluna. Týden syčela a kotěti se vyhýbala, pak ho vzala na milost a vypadalo to, že jsou kamarádi – spali spolu, hráli si, rvali se, dělili se o jídlo… Byla s nimi spousta legrace. Jen když byla Milunka na klíně a přišel Mikeš, hned skočila dolů a šla pryč. Mikýsek brzy umřel na zhoubný melanom a Miluna jako by se znovu narodila – rozvalovala se, předla, mazlila se, pořád chodila za námi a užívala si toho, že je zas konečně sama. Byli jsme z toho trochu v šoku, ale nemohli jsme jí to mít zazlé, bylo to upřímné vyjádření pocitů.
Nejlepší by bylo domluvit se s někým z příbuzných, kdo by si mohl útulkovou kočičku eventuálně vzít, kdyby to u Vás nešlo, abyste ji nemusela vracet zpátky. I když jestli jde o soukromý maličký útulek, kde se kočičky mají dobře, ani návrat do útulku by nemusel pro čičinku znamenat velkou tragédii a psychický otřes. Jen buďte připravena na to, že pokus o společné soužití nemusí vyjít.
Připravte si doma větší klec (alespoň 1×1 metr) nebo výplň do spodní poloviny dveří z drátěného pletiva (přizpůsobit nějaké staré vysloužilé dveře nebo nové levné…). Garry by si měla zvyknout na tyto nové součásti bytu nejprve jen tak, bez vetřelce. Pak přineste novou čičinku a dejte ji nejdřív do klece i s přepravkou, záchůdkem, miskami. Nechte Garrinku vše očichat a pozorovat. Nenapomínejte ji, když bude syčet, nenuťte ji být blízko klece – dělejte, jako by tam žádná klec nebyla. Až se situacei trochu uklidní, zavřete Garry za prosíťované dveře a vypusťte novou kočičku, ať se projde po pokoji. Zhruba týden bych jim dala čas. Měly by být stále oddělené – buď mříží ve dveřích nebo klecí, ale měly by mít co nejvíce času k vzájemnému pozorování. Až opadne strach, určitě nastoupí opatrná zvědavost. Při vzájemném přiblížení by se však nemělo stát, že se kočky napadnou a vzájemně se vyděsí – proto ty mříže, aby věděly, že jedna na druhou nemůže a mohly se obě uvolnit a začít se chovat normálně. Pak můžete zkusit krmit obě nějakou náramnou dobrotou poblíž mřížky a když budou zaujaté jídlem, nenápadně mřížku odstranit. Obvykle je to možné zhruba za týden. Kdyby reakce Garrinky byla pořád příliš hektická a odmítavá, bude lepší to neprodlužovat a kočičku vrátit nebo umístit jinam.
Aby šlo seznamování lépe, dá se použít buď feromonový odpařovač do zásuvky Feliway (mohu zaslat, vydrží asi měsíc, stojí 750 Kč) nebo kapky do krmiva Serene-Um s tryptofanem (též ráda pošlu, stojí 320 Kč). Více o kočičí povaze a trablech společného soužití se lze dočíst v mé nové knížce Od kotěte ke kočce.
Věřím, že přes veškeré naše obavy spolu holky dokážou brzy žít a bude jim dobře. Budu ráda za zprávu, jak se situace vyvíjí.
S pozdravem
Hana Žertová