Vážená paní doktorko,
ráda bych znala Váš názor na problémové chování mého psa Rockyho. Mám 14měsíční čivavu s PP, je to kastrovaný pes (kastrace provedena v roce věku). Problém je jeho agresivní chování vůči lidem a mým dvěma kocourům (kastráti, 3,5 a 4 roky). Zkusím pro ilustraci popsat pár případů jeho agrese.
Často útočí, když se někdo (kočky nebo cizí lidi) přiblíží k předmětu na podlaze, který považuje za svůj. Byla u mě na návštěvě kamarádka, položila svou tašku na zem a po chvíli si z ní chtěla něco vzít. Pes po ní vyjel. Při úklidu jsem měla v pokoji odpadkový koš, kocour šel koš očichat, pes se po něm ohnal (v koši byly zbytky jídla, zřejmě pes „bránil“ jídlo?).
Dá se toto chování odnaučit, nebo bude lepší se vyhýbat situacím, kdy může považovat nějaký předmět za svůj a bránit ho tím, že zaútočí?
Domnívám se, že častým důvodem jeho agresivního chování je strach, resp. stres. Vyvede ho z míry každá maličkost. Příklad: Spala u mě moje matka, na kterou je zvyklý (v jiné místnosti než spíme my se psem, ale evidentně to narušilo zažité denní rituály psa). Ráno jsem s ním byla na procházce, kde ho štípnul nějaký brouk, psovi to značně zkazilo náladu po celou dobu procházky. Po návratu domů vyjel po mé matce, která si sedla vedle něho na gauč.
Pokousal již značnou část mých návštěv. Naposledy to byla výše zmíněná kamarádka. Po útoku kvůli kabelce jsem zavřela psa „na samotku“ do jiné místnosti, pak jsem ho pustila do kuchyně, kde jsme seděli s kamarádkou, a poprosila jsem ji, zda by mu nemohla dávat pamlsky. Dávala mu povely (sedni, čekej atd.), on je radostně plnila a vždy za to dostal dobrotu. Pak kamarádce došly piškoty, pes stále stál u ní a čekal na pokračování, kamarádka rozevřela dlaně („už nic nemám, koukej“) a pes zaútočil. Některé útoky na návštěvu byly obranného charakteru, kdy návštěva i přes mé důrazné varování, že pes kouše, se ho snažila pohladit či dokonce pochovat. Uznávám, že to byla zcela moje chyba, měla jsem psa zavřít nebo být na návštěvu přísnější, obávám se, že úspěšnost těchto útoků („zaútočil jsem, oni mě nechali být“) posílila nežádoucí vzorec chování. Dá se toto chování nějakým způsobem odstranit?
S chovatelkou, od které ho mám, jsme se shodly, že nejspíš útočí v sebeobraně (i když ta sebeobrana je někdy přehnaná) a ve stresu, kdy neví, co se bude dál dít a je z toho vystrašený. Byl u mě na hlídání pes (je to můj „bývalý pes“, který po rozchodu zůstal s ex-přítelem), se kterým Rocky velmi dobře vychází a hraje si s ním. Chystali jsme se k odchodu (já, Rocky a hlídaný pes – samojed). V předsíni bylo trochu rušno, Diego (samojed) se cpal ke vchodovým dveřím, před kterými již čekal Rocky. Čivavákovi se zřejmě zdálo, že Diego moc narušil jeho osobní prostor, tak po něm vyjel (můj výklad jeho motivace k útoku). Naštěstí jsem byla poblíž a odtrhla jsem je od sebe. Nebyl to první útok Rockyho na Diega, předtím to bylo vždy kvůli žrádlu nebo něčemu, co žrádlo připomíná. Rockymu se zdálo, že Diego si dělá nároky na jeho žrádlo, tak zaútočil (ačkoliv Diego jen zkoumal, co to je).
Poslušnost je dobrá, spolehlivě ovládá běžné povely. Ven chodí minimálně 4x denně (v 7.30, 9.00, 15.30 a 21.00), někdy i častěji. Cizích psů se bojí, útočí na ně, nicméně ho na ně zvykám (vidí psa, dostane povel sedni, a pokud zůstane v klidu, dostává pamlsky), už je to o něco lepší, ale stále máme na čem pracovat. Netrestám ho bitím nebo vytažením za kůži na krku, vždy jen změněným tonem hlasu (+povel NE) nebo „samotkou“.
Zřejmě ho taky stresují neustálé zvuky ze společné chodby (myslím tím běžný pohyb lidí na chodbě bytovky), na které nebyl z rodinného domku, kde jsme dřív bydleli, zvyklý (můj předpoklad), a návštěvy, který chodí za bratrem (ač je nevidí, poněvadž se pohybují v bratrově části bytu, slyší je). Před třemi dny jsme byli u veterináře, ten nám doporučil tablety Alavis calming v dávkování 1/2 tablety denně, případně v období očekávání zvýšeného stresu 1 tabletu denně (rozdělit napůl a podávat 2x denně). Zatím to bere jen pár dní, těžko říct, zda to pomáhá.
Ještě bych chtěla dodat, že tyto problémy měl již před kastrací, po kastraci téměř vymizely (spolu s kastrací jsem ho začala trestat za útok „samotkou“ – zavřením do jiné místnosti o samotě, vždy jen na pár minut). Před měsícem jsem se přestěhovala z domku do bytu a problémy začaly nanovo. Teď bydlím spolu s bratrem, ten ovšem se psem téměř nepřijde do kontaktu. Bratr psa ignoruje, trochu se ho i bojí. Máme každý svou část bytu a do společných prostor (chodba, kuchyň) psa pouštím, jen když bratr není doma.
Velmi mě jeho chování mrzí, pořizovala jsem si menšího psa, abych ho mohla mít stále s sebou, a štěně jsem si vybírala velice pečlivě (matka mého psa je mj. canisterapeutický pes). Myslím, že socializaci jsem taky nepodcenila (až na ty psy, ale to by byl ten nejmenší problém). Sama jsem neustále ve stresu, kdy a po kom zase vyjede. Chápu, že nervozitu přenáším i na něj, snažím se být v klidu, ale moc mi to nejde. Můžeme mi prosím poradit, zda se toto agresivní chování dá odstranit? Netrvám na tom, aby byl mazlík pro všechny, ale chci normálně fungujícího psa, se kterým můžu jít ven, aniž by hrozilo, že vyjede po servírce, která mi bude podávat kafe, a on to vyhodnotí jako narušení svého osobního prostoru.
Snad jsem to popsala aspoň trošku srozumitelně
Děkuji Vám za odpověď.
S pozdravem
D. E.
Dobrý den,
obávám se, že toto chování nepůjde docela odstranit. Rocky má zřejmě poněkud vyvinutější majetnické chování a to bývá dáno geneticky. Jedinou pomocí je takovéto situace předvídat a vyhnout se jim a samozřejmě mít psa dobře ovladatelného a stále na očích.
Mám stejně založenou krysařičku. Když je u nás návštěva, striktně dbám na to, aby ji nikdo nekrmil a nesahal na ni. Držím ji raději od lidí dál, nevěřím jí, když si lehne vedle nich na pohovku apod. Pokud přijdou malé děti, je zavřená v přepravce. Její „boje“ s kocourem o cokoli na zemi (papírek od bonbónu, slupka od brambor) jsou na denním pořádku. Někdy ji zastavím včas rychlým NE; když to nestihnu, kocour už se naučil nebrat ji moc vážně.
Pokud k Vám přijde na hlídání cizí pes, je Rocky na svém území králem a jeho agresivní reakce jsou přirozené. Bylo by lepší držet psy oddělené mříží, aby komunikovali, ale nemohli se napadat. Při manipulaci v malém prostoru je agrese vždy na spadnutí. Takže je lepší jednoho psa zavřít vedle, dát mu vodítko, druhého také uvázat a držet je dost daleko od sebe, popřípadě jednoho vyvést na chodbu a tam ho uvázat, než přivedete druhého.
Do restaurace berte s sebou psí tašku jako místečko a ještě držte pejska na vodítku. Kdykoli se někdo přibližuje, mějte ho na očích a opakujte „zůstaň, místečko“.
Tabletky podávejte, mají mírně uklidňující účinek a nemohou škodit. Ale nejdůležitější je dávat psovi stále nějaké drobné úkoly, aby neměl moc času a příležitostí hlídat sebe a své poklady a byl trvale pod kontrolou. Takovíto psíci bývají velmi žraví (aby jim náhodou někdo něco nesnědl), takže úkol, za jehož splnění dostanou malou dobrůtku, je dokáže nadchnout a zároveň perfektně ukáznit. Stačí běžné „uzemňovací“ povely (sedni-zůstaň, lehni-zůstaň, místečko-zůstaň, k noze) samozřejmě proložené nějakými akčními prvky (aport, tanec). Naučíte se tak spolu dobře komunikovat a rychle reagovat.
S pozdravem
Hana Žertová