Dobrý den, paní doktorko,
v září se moje 75letá teta ujala toulavé fenečky Parson Russel teriéra (možná je to kříženec, nejsem si jistá). Až po několika dnech jsme zjistili, že fenečka pochází z Itálie, odkud si ji v létě přivezla paní, které bylo v letovisku líto toulavého zvířete. Fenečka jí však utekla a po několikadenní anabázi se dostala právě k mé tetě. Fenečka nám nerozumí, snaží se tetě utíkat (přeleze plot raz dva). Chodím se jí věnovat každý den, prohlédl a přeočkoval jí veterinář, beru ji na procházku do lesů a na louku, aby byla mimo dosah psů a netrávila den přivázaná na řetízku u tety, protože ještě ke všemu začala na začátku září hárat. Fenečka mi prokazuje velkou náklonnost a já se domnívám, že její životní elán a potřeby jsou nad možnosti mé staré tety. Ráda bych si vzala teriérku k nám domů (paní, co ji dostala do Čech, ji už nechce). Ale má to jeden háček – teriérka „startuje“ na každého psa, který běží okolo ní a nejvíce na feny. A my máme už doma 1,5 roku starou kříženku ovčáka s labradorem. Chtěla jsem je seznámit, ale to vůbec nedopadlo dobře – na rvačku nedošlo jen proto, že jsme je drželi od sebe. Je možné nějak docílit toho, aby se fenky spřátelily a byly schopné soužití na jedné zahradě u mého domu? Ještě musím doplnit, že velká fenka spí doma v chodbě – má tam pelíšek, přes den je venku a má možnost velké boudy u domu v případě špatného počasí.
Mnohokrát děkuji za zprávu.
P.K.
Dobrý den,
tohle je těžké… Vypadá to, že fenka se v mládí toulala po ulicích a právě tohle chování je pro ni přirozené, nic jiného neznala. Takového tuláka předělat dá hrozně moc práce a ne vždy se to podaří. Vaše teta to nezvládne a Vy máte svoji fenku. Ta by velice strádala, kdybyste věnovala svůj čas hlavně „přivandrovalci“. Jejich soužití nebude snadné. Možná venku ve velkém prostoru se naučí jedna druhou tolerovat (podívejte se například na dotazy, kde je popsán postup, jak zkusit odstranit agresi ke psům), pokud Vaše ovčanda je hodná a tolerantní. Ale doma bych je držela odděleně – nejlépe postavit teriérce prostorný kotec s boudou, aby neutíkala a neohrožovala Vaši fenečku. Pak to ale znamená 4x denně venčit a cvičit… Také by bylo třeba fenku vykastrovat, to by mohlo její toulavost trochu omezit. Je to velký závazek a mohl by Vám přerůst přes hlavu.
Jestli znáte majitelku fenky, doporučuji dohodnout se s ní a fenku vrátit, popřípadě se obrátit na obecní policii či obecní úřad a fenku tam „odevzdat“ jako nalezenou, a uvést majitelku, ať se s ní dohodnou oni. Nemůže přece přenést zodpovědnost za své špatné rozhodnutí na Vás jen proto, že jste se s tetou o její fenku na toulkách postaraly. Můžete jí pomoci hledat fenečce nové pány, ale ujmout se těžko zvladatelného zvířete, když máte doma fenku, která Vás má ráda a potřebuje Vás, to raději nedoporučuji. Zní to asi krutě, ale už jsem řešila mnoho případů neuvážené záchrany toulavého nebo týraného špatně přizpůsobivého psa, kdy posléze trpěli domácí psi nebo kočky a spolu s nimi pak celá rodina.
Přeji Vám, aby se Vám podařilo vše vyřešit v klidu a ve prospěch obou pejsků.
S pozdravem
Hana Žertová