Dobrý den paní doktorko,
nezlobte se, že se na Vás obracím se žádostí o radu, ale jsem z toho všeho nějaká rozpačitá.
Máme pejska 12 týdnů, je to kříženec bernského salašnického psa a labradora. Pejsek je poměrně živý, ale poslechne na jednoduché povely. Dopoledne je doma sám, odpoledne s ním chodím na 3km procházky. Pak ještě když chce, tak si s ním ostatní členové rodiny hrají ve výběhu s hračkami. Takže vyžití má, a o víkendu, kdy by mohl jít ven i dopoledne, ani nechce, je spokojený s námi doma.
Ale proč píšu. Trošku máme problém s kousáním. Stane se, že doma najednou přiběhne a zakousne se mi do nohy, ruky, břicha. Dělá to i venku, jdeme na procházce a najednou přiběhne a kousne. Zkusila jsem používat Vaši metodu – otočit se k němu zády, nebo pokud je to možné, odejít do vedlejší místnosti. Ale bohužel ne vždy mám možnost takto reagovat. Pokud sedím a on se ke mně postaví, tak bohužel nemůžu jinak, než se začít ohánět, případně dekou ho zadržet a rychle utéct. Když na něj křiknu, tak to je jako bych mu řekla, aby ještě přidal. Zkusila jsem i rozprašovač s vodou – to zabralo na první 4 použití, pak už ne, naopak se mu to líbilo.
Včera jsme byli poprvé na cvičáku a tam mi trenér řekl, že Max je plný energie a že na něj tato pozitivní výchova neplatí a že musí používat negativní výchovu. To znamená, když mě chytne, tak se sehnout, chytnout ho, povalit na zem a zařvat. Pak když pustí, tak ho mám pochválit, že je to tak správně. A když to udělá venku, tak prý ho mám za vodítko vyzdvihnout nahoru, až se téměř začne škrtit a pak prý toho nechá. Ale já jsem četla v knize od Ronalda Lindnera „Co pes skutečně chce“, že takovéto zacházení se psem je přežitek, a že by se neměla tato metoda používat. Také ho trenér učil chodit na vodítku u nohy tak, že s ním smýkal, aby pes šel vždy tím směrem co on. Pak se také zmínil, že oni u svých psů používají elektrický obojek, o čemž jsem také četla, že by se neměl používat.
Doposud jsem na Maxe nekřičela a spíš ho učím povely v tichosti a klidu. Nerada bych ho nějak vystresovala. Po včerejším 3hodinovém cvičáku celé odpoledne prospal a vůbec nechtěl jít ven, jen se vyvenčit a rychle domů. Protože jsem z toho všeho taková rozpačitá a je to můj první pes, tak nevím, kde je pravda a jakou výchovnou metodu mám používat, abych nenarušila hezký vztah mezi mnou a Maxem.
Mohu Vás tedy požádat o radu, jak byste tento problém řešila Vy? A mám pokračovat s chozením na tento výcvikový kurz?
Moc děkuji za odpověď.
L.
Štěňata při hře ve školce
Dobrý den, L.,
na cvičák se štěňátkem rozhodně už nechoďte. Maxík je ještě příliš mladý na tříhodinové cvičení (já dělám školičku jen hodinovou, prokládáme maličké chvilky cvičení dlouhými chvílemi na hraní, uvolnění a vyčůrání, a stejně jsou na konci štěňátka unavená). Takhle malé štěně se dokáže soustředit dvě minuty a pak se musí uvolnit. Takže pokračujte pomaličku doma ve cvičení formou hry, s pamlsky a pochvalou, bez trestů a korekcí. Hlavní je dobré přivolání, a k tomu, aby pejsek přibíhal vždy radostně, potřebujete jeho bezmeznou důvěru. Kdybyste cvičila metodami, které se praktikují na onom cvičáku, udělala byste z Maxe nedůvěřivého a nespolehlivého psa, který by se mohl začít po Vás ohánět nebo se vyhýbat Vaší blízkosti.
Ale tomu kousání musíte samozřejmě udělat přítrž. Kdykoli se Vás Max dotkne kdekoli, třeba jen na botě či rukávu, strašlivě zaječte AU!!! vysokým hlasem, jak siréna. Jestli dokážete odhadnout moment, kdy se k takovému kousnutí právě odhodlává, zaječte ještě dřív, než kousne, jen se přiblíží se zjevným úmyslem. To zaječení musí být fakt silné, aby pejsek zůstal jako opařený. Mějte stále v kapsách nebo po ruce nějaké jeho hračky, přetahovadla, míčky, plyšáčky. Jakmile po Vašem zaječení zkoprní, vytáhněte nějakou jeho hračku a hoďte mu ji a pak si s ním chvilku hrajte, nebo si zacvičte, prostě ho zabavte tak, aby na okusování Vašeho těla okamžitě zapomněl. Kdyby zkusil znovu kousnout do Vás, ječte jako o život. Totéž řekněte i ostatním členům rodiny. Lidské tělo musí být pro pejska naprosto tabu, co se kousání týče.
Kdyby nestačilo ječení, budete muset přitvrdit. Ale musíte to zaonačit tak, abyste netrestala Vy, jen se pejskovi vždycky něco ošklivého stane, když se hrne s úmyslem si do Vás kousnout. Doma nebo na zahradě je dobré držet si ve své blízkosti plastový kyblík. Buď ho můžete před sebe nastavit, když se Maxík rozbíhá ke svému útoku, nebo ho upustíte před sebe na zem, když pejsek přibíhá, i případně, když už doběhl – pak mu kyblík spadne na hlavu, pokud nebude dost rychlý. Ale Vy přitom nic neříkáte, nenapomínáte, vůbec se na pejska nekoukáte. Ten kyblík prostě jedná za Vás. Když není po ruce kyblík, může to být časopis nebo knížka, kterými kolem sebe plácáte, jako byste mlátila mouchy. Zase bez pohledu na psa – Vy jste ho nepřivolávala, nezvala, vůbec o něm nevíte, zlobivého psa přece nevidíte a neznáte, Vy máte hodného pejska. Stejně to jde udělat s botou nebo kabelkou, batohem, nebo prázdnou plechovkou naplněnou několika drobnými mincemi atd. Ale musí to být předměty, které vzbudí respekt a nebudou pejskovi pro legraci a Vy je musíte vždy upustit, nastavit nebo hodit tak, abyste jako s nimi neměla nic společného. Nemluvte, nesahejte na psa – pro Vás prostě v tu chvíli neexistuje. Ale vždycky, když takhle pejska odradíte od lumpárny, byste mu měla hned ukázat, co má dělat, aby byl hodný. Takže ho pošlete na pelíšek a s úsměvem pochválíte, nebo mu dáte nějaký povel, který dobře zná, chviličku zacvičíte, moooc pochválíte a odměníte mlsíčkem a nabídnete nějakou hračku. Tím si pejsek srovná v hlavě, že když se hrne Vás kousat, stane se mu něco nepříjemného a Vy ho vůbec neznáte. Ale jakmile je hodný, chválíte, mlsáte, hrajete si.
Škoda, že nejste blíž, pozvala bych Vás do naší školičky, potřebovala bych parťáka pro beauceronka, který je ve skupině samých maličkých plemen.
Věřím, že Maxíka zlobení brzy přejde a budete mít fajn kamaráda.
S pozdravem
Hana Žertová