Psi i kočky, zvláště samčího pohlaví, velmi často vykazují příznaky teritoriálního chování.
Místa, která považují za vlastní území, si označují močí, trusem a hrabáním. Někteří jen jedním z uvedených způsobů, jiní kombinací všech. Proč? V moči, ve výkalech i v sekretu kožních žlázek na tlapkách jsou specifické chemické látky charakteristické pro určitý druh a pro konkrétního jedince. Říkáme jim feromony. Pomocí těchto pachových značek spolu zvířata komunikují. Ve volné přírodě je získání, vymezení a obrana dostatečně velkého teritoria, ve kterém jedinec nebo skupina loví, odpočívá a odchovává mláďata, nezbytné k přežití. Proto každý vetřelec, který teritorium naruší, musí počítat s tím, že bude za svou opovážlivost ztrestán. A obránce pak důkladně obnoví všechny značky na hranicích, aby se jejich narušení neopakovalo.
Ani přes dlouhé soužití s lidmi se teritoriální cítění u psů a kocourů nevytratilo a mnohdy nám je jak úporné značkování, tak agrese spojená s obranou území na obtíž. Protože je toto chování úzce spjato se samčím pohlavním hormonem testosteronem, dá se většinou úspěšně ovlivnit kastrací. Zatímco u kocourů je tento zákrok již zcela běžný, u psů tak častý není. Více se o něm dozvíte v článku Kastrace psa.
Ne všechno nežádoucí chování psa však vyřeší kastrace. Pro představu, co lze očekávat od kastrace a co je třeba řešit jiným způsobem, si přečtěte článek Venku je z něj vrah.
O případu kocouřího teritoriálního chování se dočtete v článečku Své teritorium si navoním sám.